Pozdravili ho Carragher, Cissé i Rosický. Baroš se loučil s kariérou a neubránil se slzám
Jak v týdnu ohlásil, tak i učinil. Milan Baroš definitivně ukončil hráčskou kariéru. Před nedělním utkáním s Plzní se s ním vedení Baníku rozloučilo v desetiminutovém ceremoniálu, který osmatřicetiletého kapitána dojal k slzám. Na závěr pak majitel ostravského klubu Václav Brabec vyřadil Barošovo číslo 27 navždy z číselné řady áčka Baníku.
Baník pro svou ikonu poskládal tříminutové pásmo z videovzkazů jeho bývalých spoluhráčů. Svoji zdravici poslali například Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Jan Koller, Petr Čech nebo bývalí parťáci z Liverpoolu Vladimír Šmicer, Jamie Carragher, Harry Kewell, Djibril Cissé a celá řada dalších. Baroš se neubránil slzám.
"Bylo to pro mě opravdu hodně emotivní. Věděl jsem, že něco se chystá, ale to jsem nečekal. S klukama se znám velmi dobře, zažil jsem s nimi pěkná léta. Moc mě to potěšilo, že mi tak popřáli ke konci kariéry. Obrovský dík těm, co hlavně to video připravili, a samozřejmě všem fanouškům," řekl Baroš po utkání.
Jeho loučení však chyběl plný dům, protože kvůli koronavirovým omezením mohl na stadion přijít jen omezený počet diváků. Bylo jich zhruba čtyři tisíce, i když za normálních okolností by bylo pravděpodobně vyprodáno. "Škoda, že nemohlo být plno," posteskl si.
Osmatřicetiletý Baroš šel do hry až na posledních dvacet minut. I proto, že až do pátku kvůli zdravotním problémům, které jsou i důvodem jeho konce, netrénoval.
"Už bych nevydržel. I tak to na mě bylo dost. V tréninku jsem, ale trénovat naplno už nejde. Jsem rád, že jsem se aspoň na hřiště dostal," řekl ostravský veterán, který mohl zcela stylově utkání v poslední minutě rozhodnout.
To když dostal na hlavu ideální centr od Filla, ale z malého vápna hlavou minul. "Chyběl tomu mrak na sluníčku. To bylo to jediné, protože to sluníčko mi do očí vjelo a ztratil jsem balon z dohledu. Spíše jsem tam tu hlavu jen strčil a bohužel jsem to netrefil," řekl vítěz Ligy mistrů z roku 2005.
Jeho poslední zápas sledovala z tribuny i celá rodina včetně otce, který Baroše k fotbalu přivedl a v počátcích ho každý den na tréninky vozil z šedesát kilometrů vzdálených Vigantic. Za nimi na Valašsko pak ostravský fotbalista po utkání zamířil.
"Začíná mi důchod, tak si asi zajdu koupit čagan," usmál se. "Najedu na normální nefotbalový život a uvidím, za jak dlouho mi fotbal bude chybět a v nějaké roli se k němu vrátím," řekl Baroš, který má od Baníku nabídku na další spolupráci.
