Kuncl: My fotbalisté jsme žoldáci. Slovácku dám sto procent, srdíčko tu ale nemám
Praha - Martin Kuncl sice nepatří k nejznámějším ligovým fotbalistům, odchovanec Zbrojovky však za sebou v jednatřiceti letech rozhodně nemá tuctovou kariéru. Ve třiadvaceti letech jej postihl kolaps na hřišti, přesto to o dva roky později dotáhl do Sparty, kde ovšem neodehrál ani jednu ligovou minutu. Vášnivý čtenář, který mimo jiné rád diskutuje o izraelsko-palestinském konfliktu, je nyní stálicí na pravém kraji obrany Slovácka. Přesto po šesti letech v klubu tvrdí, že ke svému působišti chová čistě profesionální vztah.
"Příslušnost ke klubu... Já to moc neuznávám," přemítá Kuncl. Jednatřicetiletý obránce nerozlišuje mezi normální prací a povoláním fotbalisty. "Jsem toho názoru, že jsme žoldáci, kteří si jdou pro výplatu stejně jako ostatní lidi."
Ke svému současnému klubu přistupuje jako profesionál, emocionálně se však ke Slovácku příliš neváže. "Musím dělat všechno pro svého zaměstnavatele, pro svůj klub. Pro Slovácko udělám sto procent na hřišti i mimo hřiště, abych ho co nejlépe reprezentoval, ale abych řekl po skončení kariéry, že moje srdíčko bylo na Slovácku, tak to určitě ne," popisuje Kuncl.
Brněnský odchovanec strávil půl roku i na Letné, kam se právě se Slováckem nyní vrací. Větší osobní význam však utkání nepřiznává, i proto, že si je vědom, že ve Spartě neodehrál ani jednu ligovou minutu. "Ve Spartě ta moje role byla dosti epizodní. Kdybych o sobě řekl, že jsem Sparťan po té krátké chvíli, co jsem tam byl, tak bych se na sebe ani nemohl podívat do zrcadla," drží se při zemi Kuncl.
Sparťanské angažmá však pro Kuncla přece jen muselo být jistým zadostiučiněním, a to zvláště po momentu při utkání Brna s Teplicemi v roce 2007, který nahnal hrůzu mnohým účastníkům i přihlížejícím. Kuncl po odpískání poločasu zkolaboval při odchodu do šatny a nejevil známky pohybu.
"Asi ve třicáté minutě jsem se srazil hlavou s protihráčem a od té doby jsem si toho moc nepamatoval. O poločase se mi zamotala hlava a svalil jsem se, pak jsem se probudil myslím v kabině," popisuje Kuncl. "Medializované to ale podle mě bylo jen proto, že pár týdnů předtím na srdeční kolaps zemřel (španělský hráč FC Sevilla) Puerta a lidi se báli, že to bude něco podobného."
Kunclovou největší zálibou mimo hřiště je literatura faktu. "Začal jsem u životopisů, ať to byl Mao Ce-tung, anebo Dalajláma, ale postupně jsem přešel na Jaroslava Kmentu, který mě zaujal svým záběrem co se týče propojení české politiky s byznysem," říká jednatřicetiletý fotbalista.
"Odmalička jsem byl vedený k tomu, abych si četl noviny a měl všeobecný přehled. Literatura faktu mi pomáhá v tom, abych věděl, jak odpovídat na otázky, když se účastním nějaké diskuze. Sám jsem takový, že když se dva lidi baví o něčem, o čem toho moc nevím, přečtu si o tom spoustu věcí, abych byl v obraze. Jako třeba o izraelsko-palestinském konfliktu," popisuje obránce Slovácka.
Obecná klišé o fotbalistech pak vyvrací Kunclovo tvrzení, že se zájmem o společenské dění a četbu v kabině uherskohradišťského klubu není sám. "Je nás tam pár, kteří čteme. Zrovna Radek Mezlík čte nějakou beletrii, Libor Došek hodně čte, má podobný styl jako já," uzavírá Kuncl.
