Kariéra mě až přeplnila. Pořád jsem ale víc hráč než funkcionář, uznává Kolář
Místo do kabiny A-týmu už pár měsíců každé ráno míří do své kanceláře na stadionu Plzně, aby se připravil na denní program. Legenda Viktorie Daniel Kolář se v současnosti jakožto sportovní manažer mládeže stará o talenty Západočechů a věří, že jim má co předat. Sám ale přiznává, že se stále cítí více jako hráč než funkcionář.
Na konci května to bude rok, co odehrál v dresu Plzně téměř celý domácí zápas proti Baníku Ostrava a poté ukončil profesionální kariéru. Ne že by tím pro Daniela Koláře skončil fotbal v pozici hráče úplně. Stále v pražském přeboru předvádí svůj um v dresu Přední kopaniny, ale jinak se jeho životní cesta už ubírá jiným směrem. Funkcionářským.
Generální manažer Viktorie Adolf Šádek mu po konci poslední sezony předložil nabídku, aby v plzeňském klubu zůstal a vzal pozici sportovního manažera mládeže. Legendární záložník Západočechů neváhal a novu výzvu přijal.
"Starám se o mládežnické kategorie. Jak ve vztahu s trenéry, tak v oblasti analýz zápasů i tréninků. Dávám zpětnou vazbu, jak to vidím jako bývalý hráč. Působím i jako pomocná ruka pro hráče a neváhám na tréninku cokoliv vysvětlit a prakticky ukázat," popsal nyní čtyřiatřicetiletý bývalý hráč.
Při předávání zkušeností mladým spoléhá na vše, co v kariéře prožil. Ať už to byly zápasy za reprezentaci na mistrovství Evropy, duely v Lize mistrů či Evropské lize. Nebo šestkrát získaný ligový titul, čtyřikrát domácí pohár, dvakrát superpohár a velký počet gólů. V lize jich dal 77.
"Když se na mě ve čtrnácti přišel podívat nějaký bývalý či současný ligový hráč nebo reprezentant, věděl jsem to a bylo to motivační. Pamatuji si, když jsme hráli v dorostu na Spartě. Před námi hrál nároďák a pár kluků se na nás přišlo na chvíli podívat. Pro mě to mělo najednou úplně jiný význam," vzpomíná.
Doufá, že mladíci ho v tomto směru vidí stejně a že je motivuje, když dorazí na tréninky a pozorně sleduje, co na hřišti s míčem předvádí. Nebo jim poradí, jak správně některé situace řešit.
Sám Kolář, který kromě Plzně hrál i za Spartu, Blšany, Slovácko či turecký Gaziantepspor, si zatím novou pozici užívá. Zároveň ale přiznává, že od konce kariéry ještě neuteklo tolik, aby se v hlavě úplně přenastavil.
"Myslím, že jsem se ještě úplně nezměnil. Pořád jsem spíše fotbalista než funkcionář. Bude to chtít čas. Současná pozice mě ale baví. Je to něco jiného a jsem rád, že jsme se domluvili, že tu nějaký čas strávím, a pak to vyhodnotíme," uznal.
Když se má ohlédnout za kariérou, uvědomuje si, že skončit ve 33 letech je poměrně brzké loučení. Zároveň však žádný extrémní stesk necítí. Sám cítí, že toho prožil skutečně mnoho, a je naprosto spokojen.
"Já se dokonce cítím přeplněný. Na to, s čím jsem začínal a co jsem uměl, jsem z kariéry vytřískal maximum. Byl jsem na mistrovství Evropy, hrál Ligu mistrů proti nejlepším hráčům a týmům. Vyhrál jsem v Česku, co se dalo, několikrát, což ne každý může říct," řekl.
Velmi ho těší, že v kariéře neprožil téměř žádnou hluchou sezonu a vždy měl o co hrát. I když to třeba v Blšanech byl boj o záchranu.
"Vždy to mělo náboj. Ve Spartě jsem bojoval o titul, který jsme vyhráli i s pohárem. Potom jsem přešel do Plzně a okamžitě jsme hráli zase nahoře. Nebyla sezona, která by mě nebavila a kdy bychom hráli uprostřed tabulky. Toto byla pro mě největší motivace. Hrál jsem, abych vyhrával tituly, dával góly a kopal poháry," zhodnotil.
Ze všech zápasů, kdy s Plzní v Lize mistrů okusil duely proti Barceloně, Bayernu Mnichov či Manchesteru City nebo kdy s reprezentací na evropských šampionátech bojoval proti Řecku, Polsku či Turecku, si jeden nejvýraznější vybrat nedokáže.
"Ani bych to nechtěl, jelikož by to bylo nefér vůči dalším zážitkům. Cením si, že jsem mohl být v reprezentaci. Že jsme z regionálního klubu vyhráli titul a udělali díru do světa. To beru doslovně, jelikož jsme ji tehdy udělali. Cením si taky, že se tu postavil nový stadion. I prvního doublu ve Spartě," dodal.
Kariéra Daniel Koláře na hřišti byla hodně úspěšná. O to se samé se nyní snaží i mimo něj.
