Hrůzy války ho nezlomily. Mehanovičova trnitá cesta vedla až do Zlína
Záložník Mirzad Mehanovič, který pochází z bosenské Srebrenice, to v dětství neměl vůbec jednoduché. O fotbal totiž tehdy vůbec nešlo. Ve válce přišel o otce a jeho matka tak zůstala na tři syny sama. "A navíc jsme byli živí kluci, takže s tím měla starosti," vzpomíná hráč Zlína.
Rozpad Jugoslávie na začátku 90. let neprobíhal ani zdaleka mírumilovně. Etnické nepokoje vedly k několika ozbrojeným konfliktům. Válka v Bosně výrazně zasáhla i do rodiny Mirzada Mehanoviče. Jeho matka se třemi malými syny musela před srbskými útoky utéct z domovské Srebrenice, kde v roce 1995 proběhla genocida pod vedením Ratka Mladiče.
"První vzpomínka z dětství je, když mi byly asi tři a už jsme bydleli u jedné rodiny v domě, kde jsme si pronajímali druhé patro. Tam jsme bydleli s mamkou a bratry. Byl tam ještě kluk stejný ročník jako já, s ním jsem se nejvíce kamarádil. Pár kluků ze Srebrenice se nás ptalo, jak jsme utekli, co se stalo, a my jsme sami všechno nevěděli, tak jsme se začali ptát více doma, abychom to řekli těm, kteří válku nezažili," říká Mehanovič.
Ten se s matkou a bratry ocitl ve velkém kolektivním centru, kde byly tisíce rodin. "Tam nás odváželi," tvrdí Mehanovič. Nerad vzpomíná na rozdělování rodin u kamionů. "Chlapi museli na jednu stranu, ženy s dětma na druhou. Ti chlapi to nepřežili." Jeho otce se to nicméně netýkalo. "Na bojiště šel už dřív, nikdy se nevrátil. My jsme ho pak našli a měl pohřeb," vzpomíná na nejtěžší období svého života.
Maminka vedla Mirzada a jeho bratry ke studiu. "Nabádala nás k tomu, abychom se ve světě a životě prosadili. Nejstarší bratr je magistr ekonomie, já se trochu prosadil ve fotbale, střední bratr bydlí v Německu a taky trochu hraje fotbal, nižší soutěž," popisuje.
Fotbal ho provází od mala. "Hráli jsme ho pořád. Já měl asi čtyři roky, když už brácha trénoval. Pak říkal, že berou nové členy, nebyly kategorie věku, všichni jsme hráli spolu, bylo tam sto dětí," říká čtyřiadvacetiletý Mehanovič.
V 18 letech vyslyšel výzvu prosadit se v cizí zemi a jako dorostenec začínal v Mladé Boleslavi. Pak se dostal do slovenské Podbrezové, kde navázal kontakt s trenérem Zdenko Frťalou. "A ten mě začal stavět," je vděčný Mehanovič.
Prošel i Varnsdorfem, Kolínem a naposledy putoval z Jablonce právě do Zlína, s nímž nyní hraje Evropskou ligu. "Věděl jsem, že jestli chci být hráč, musím to zkusit," popisuje období, které pro něj také nebylo lehké – odloučení od rodiny. Každé volno se proto rád vrací domů.
