Folprechtova cesta: Z druhé ligy před plný třicetitisícový stadion za tři měsíce

Zdeněk Folprecht byl loni jedním z tahounů Viktorie, která se přes dalekosáhlé finanční problémy téměř probojovala do první ligy a předváděla pohledné výkony. Čtyřiadvacetiletý záložník díky hostování ze Sparty potíže s čekáním na výplaty neměl, jeho spoluhráči ale takové štěstí neměli. 

"Nedovedu si to představit. Například Lukáš Bartošák a další nedostávali čtyři měsíce výplatu. Různě se to řešilo v kabině, půjčovalo se a tyto problémy nás možná stmelily tak, že se udělal sportovní úspěch i v těchto podmínkách," myslí si Folprecht.

Výběr Jindřicha Trpišovského nakonec nepostoupil mezi elitu jen kvůli nepříznivým výsledkům ze vzájemných utkání se Zlínem. Místo toho ale žižkovský klub spadl kvůli dluhům až do třetí ligy a drtivá většina jeho kádru se ocitla bez angažmá.

Folprecht přitom už má na kontě titul se Spartou z roku 2010. Tehdy mu přitom bylo osmnáct let a na svém kontě měl v lize 83 odehraných minut z utkání s Příbramí. "Gól tehdy dával Wilfried Bony, který je dnes v Manchesteru City," usmívá se Folprecht. "Byl to krásný zážitek, nakonec jsme ale dostali gól na 1:1 a pak už jsem šanci od pana Chovance nedostal. Titul ale mám, oslavil jsem ho a mám ho zapsaný ve statistikách."

Právě nedostatek šancí v A týmu byl i důvodem, proč Folprecht zvolil hostování v druhé lize na Žižkově, ale i v Brně. "Šel jsem na Žižkov plný očekávání a chtěl jsem všem ukázat, že na to mám. Jenže první dva zápasy jsem nehrál, z čehož jsem byl trochu rozpačitý," přemítá zpětně Folprecht nad svým prvním angažmá pod vysílačem.

Folprecht si proto zkusil i působení v první lize v Brně. "Chtěl jsem si vyzkoušet první ligu a myslel jsem si, že na to mám. Trenér Trpišovský, který tehdy na Žižkově dělal druhého asistenta, mě od toho odrazoval, ale i trenér Wágner mě v Brně chválil a počítal se mnou na post středního záložníka," popisuje Folprecht, jehož ale v rozletu zastavilo smolné zranění. "Dva dny po příchodu jsem odjel na zápas jednadvacítky a na prvním tréninku jsem si přetrhl vazy v kotníku."

Folprecht strávil předchozích pět sezon na hostování, a prakticky celou dobu strávil na Žižkově. Není přitom jediným talentovaným odchovancem Sparty, který nedostal mnoho příležitostí v domovském klubu a cestu mezi elitu si musel projít v provinčních klubech.

"Někdy si myslím, že odchovanci na Spartě to mají těžší než hráči, kteří přijdou odjinud," míní Folprecht. "Člověk dostává celý život šanci v mládí v dorostu a poráží všechny ostatní týmy. Poté jsem šel do béčka, kde to vypadalo všechno dobře, stejně jako i na začátku v A týmu. Ale pak se musí člověk přenastavit i v hlavě, protože do té doby hrál pořád všude. Najednou je na tréninku s áčkem, na konci se jde hrát jedenáct na jedenáct a třeba se nedostane ani do této jedenáctky," dodává.

Pět sezon, kdy se Folprecht snažil vyškrábat zpět do nejvyšší soutěže, ale nakonec mělo svůj smysl. "Vyvrbilo se to tak, že jsem jako záložník byl druhý nejlepší střelec druhé ligy, a myslím si, že jsme hráli nejhezčí fotbal s Olomoucí. Sešla se tam super parta, 90 % kluků dnes hraje v první lize a nehrají tam žádné druhé housle. Poslední rok se sešel se vším všudy a snad jsem konečně naplnil svůj potenciál," raduje se Folprecht.

Díky výkonům v loňské sezoně dostal Folprecht šanci od svého bývalého trenéra Trpišovského a díky skvělé práci na Žižkově si vysloužil angažmá v Liberci. "Volal mi s tím, že si s sebou vzal všechny asistenty ze Žižkova, takže nebylo co řešit," měl jasno Folprecht.

"Kdyby nám někdo před třemi měsíci, kdy jsme hráli druhou ligu ve Frýdku, řekl, že pojedeme hrát o Evropskou ligu do Splitu, kde je třiatřicet tisíc lidí, řekl bych mu, že je blázen. Ale je to skvělé a užívám si to," libuje si čtyřiadvacetiletý záložník.