BLOG: Ve Slavii stejně jako v Supíkovicích. Gratuluju, Ševo
Seděl jsem v šatně, utahoval si o číslo větší kopačky a hrdě si navlékal kapitánskou pásku, kterou mi ušila mamka a na kterou jsem si pak lihovkou nakreslil C. Když vtom vstoupil do kabiny kluk s nakrátko ostříhanými blonďatými vlasy, kolem ramen tašku, do které by se vlezl, a za ním náš trenér se slovy: "Kluci, tohle je Ševa ze Supik, váš nový spoluhráč."
Přestože byl nejmladší a nejmenší z celého týmu, na hřišti nás od prvního zápasu převyšoval o jeden a půl výšky Jana Kollera.
Byly to krásný časy, kdy jsme prosili rodiče, aby nás nechali dívat i na druhý poločas Ligy mistrů v úterý a středu večer, kdy jsme výsledky z ostatních evropských soutěží četli až ráno z novin, kdy jsme na tréninky chodili o hodinu dřív, jen abychom si mohli střílet na velkou bránu, než nás správce vyhnal z velkého vápna, protože tam zasel novou trávu.
Hráli jsme přebor benjamínků za Jeseník, v malém okrese ve Slezsku, kde ale v té době každá vesnice měla svůj tým, a protože na cestě autobusem měl v té době mobil jen trenér, my s klukama řešili, proti komu budeme hrát. Při rozcvičce jsme koukali, kdo jak střílí, abychom věděli na koho si dát pozor.
Malý, nenápadný, s dresem po kolena
Když jsme přijeli do Supíkovic, malé vesnice zhruba 10 kilometrů od Jeseníku, skoro celou dobu mluvil trenér před utkáním o hráči jménem Petr Ševčík, na kterého si máme dát opravdu bacha. Malý nenápadný kluk, který měl dres po kolena, si jen tak před zápasem kopal s balonem. A my si dávali tak velký pozor, že nám Ševa vstřelil v zápase dva góly.
Dostat se z malého regionu zapomenutého ve Slezsku mezi elitu je těžší než jinde v republice. Ševa měl ale takový talent, že s námi v Jeseníku začal hrát v kategorii mladších žáků v době, kdy my byli dávno na gymplu a on ještě chodil na první stupeň základní školy.
Velký podíl na jeho pozdější kariéře má určitě i jeho táta, který jeho a ostatní kluky trénoval právě v Supíkovicích, a poté co přestoupil za námi do Jeseníku, téměř vždy stál vedle hřiště opřený o zábradlí a sledoval každý jeho pohyb.
Přestože mezi námi, ač o několik let mladší, vyčníval, nikdy se nad nikoho nepovyšoval. Spíš naopak. Na hřišti byl tichý a někdy mi připadal myšlenkami jinde než my, ale právě tím se od nás zásadně lišil: svým fotbalovým myšlením, které na jeho věk bylo opravdu unikátní. A je dodnes.
Vyčníval v Jeseníku a brzy i v Olomouci
Cesta do ligového fotbalu vede z Jeseníku v drtivé většině případů přes okresní a krajské výběry, protože velká města jako Olomouc nebo Ostrava jsou vzdáleny více než 100 kilometrů. Stačilo ale pár zápasů, možná sezona a Ševu si vyhlédla Sigma. Už to je pro kluka z našeho regionu něco mimořádného, dostat se do klubu, který patří mezi českou špičku. Takových hráčů si ale z kraje stahuje Olomouc k sobě několik ročně, ovšem Ševa tak jako v Jeseníku začal vyčnívat i tam.
Poté, co přestoupil, jsme se už viděli jen párkrát v roce, hlavně když jsme na sebe narazili třeba ve vlaku. Pokaždé jsme ale mluvili o tom, co je nového, jak se má, kdy zase přijede domů, jestli v Olomouci dostávají kopačky a podobně...
Pravidelně jsme se začali vídat zase před několika sezonami, kdy si ho Jindřich Trpišovský přivedl do Liberce a pak vzal s sebou i do Slavie a já na ty zápasy jezdil jako reportér. Ač jsme se neviděli několik roků, vždy když se potkáme, se pozdravíme, mluvíme spolu, jako když jsme byli o mnoho let mladší. Toho si na něm vážím ze všeho nejvíc.
Charakteru, který je u něj stejný. A je jedno, jestli jsou televizní kamery zapnuté nebo ne, jestli hraje za Supíkovice nebo patří mezi nejlepší fotbalisty v Česku.
Nebo toho, že jako hráč reprezentace, když přijede během zimní přestávky domů, jde si s kamarády z dětství jen tak zakopat na branku na hřiště za školu v Supíkovicích.
Hráč, který na Stamford Bridge o pár týdnu dřív vstřelil Chelsea, klubu, kterému od malička fandil, dva góly. Mimochodem takovou ránu levačkou jsem od něj myslím naposledy viděl v mladších žácích v utkání proti Velkým Losinám.
Nezměnil se. Jen ty výkony
Jméno Petr Ševčík po zápase v Edenu teď znají i lidé, kteří se o fotbal tolik nezajímají. A je to dobře. Protože ani přestup do nejlepšího klubu v Česku, ani velké peníze ho nijak nezměnily. Jediné, co se u něj změnilo, jsou jeho výkony na hřišti.
Gratuluju ti, Ševo. Nejen k tomu, že jsi Slavii vystřelil titul, ale hlavně k tomu, že jsi svým vystupováním a chováním i k lidem okolo přes všechny úspěchy zůstal tím stejným klukem, který před lety přišel do šatny v Jeseníku.
