BLOG Pavla Čapka: Vrbovo kouzlo, Kováčův elán a další ingredience úspěchu v baráži
Zasvěcení, kteří pravidelně a podrobně sledují druhou nejvyšší fotbalovou soutěž na českých, moravských a slezských trávnících, to tvrdí už delší čas. Nůžky mezi touto soutěží a elitní Fortuna ligou se rozevírají čím dál tím víc. Navíc týmů, které opravdu chtějí postoupit a reálně mají na to v nejvyšším patře českých soutěží plnohodnotně fungovat a udržet se tam, je čím dál tím méně.
Podle toho vypadala a dopadla i baráž. Duo Příbram a Vyškov mělo sice ve dvojzápasech některé sympatické pasáže i gólové šance, ale suma sumárum bylo dost jasné a zřejmé, na čí straně je zkušenost propojená s vyšší kvalitou. Důkazem budiž i fakt, že druholigové týmy nedokázaly ve čtyřech zápasech vstřelit ani jeden jediný gól.
Začněme Zlínem, který se v průběhu jara propracoval v největšího kandidáta přímého sestupu a fotbalovému hrobníkovi utekl z pomyslné lopaty až v posledním možném termínu v Brně.
Když se v zimě upsal Zlínu mnoha úspěchy i na mezinárodní scéně ověnčený kouč Pavel Vrba, mnozí nechápavě kroutili hlavou. Tenhle kouč totiž nikdy předtím nehrál s dospělými o padáka. Po dvou předchozích nevydařených angažmá ve Spartě a v Baníku to ke všemu byla jeho třetí štace během několika měsíců a on působil unaveně a podrážděně.
Jenže pro Pavla Vrbu je trénovaní drogou a on ukázal, že "má koule", a tuhle nečekanou a složitou výzvu z nejasným koncem přijal. Místo odpočinku a vyhlížení nějaké mnohem pohodovější trenérské štace zariskoval a šel do toho po hlavě a samozřejmě i "vrbovským" stylem. Občas si rýpnul do médií, občas kritizoval veřejně i vlastní hráče a určitě vnitřně hodně trpěl tím, že se týmu nedařilo a propadl se až do role hlavního kandidáta sestupu.
Když se po porážce v Teplicích ve druhém kole nadstavby zdálo, že se všechno "spiklo" proti Zlínu a všichni se k němu o točili zády, přišel obrat, v nějž možná nevěřil už ani sám Pavel Vrba.
Každopádně v něj doufal a dokázal o tom přesvědčit i hráče. Následně v Pardubicích pomohla Zlínu za nerozhodného stavu hrubice nedávno oslavovaného gólmanského hrdiny Nity a borci pod hlavičkou Trinity urvali nečekanou a klíčovou výhru. Štěstí ale přeje připraveným a trenéru Vrbovi přálo v jeho kariéře už mnohokrát, což nemůže být náhoda.
Paradoxně až v závěrečném utkání v nadstavbě v Brně uhrál Zlín poprvé pod Vrbou zkušeně a pragmaticky vzadu nulu a ta mu stačila ke vstupu do baráže. V ní na to Vrbův tým navázal. Zkušený trenér dobrovolně zapomněl na své nejslavnější časy, kdy bavil s Plzní nápaditou ofenzivou nejen české fanoušky a vsadil vše na důslednou defenzivu jako východisko k postupu. Výsledkem jsou tři čistá konta v řadě a záchrana.
Proto měl po dlouhé době Pavel Vrba důvod vystřihnout přímo na trávníku svůj pověstný kotoul, posléze prohlásit, že bude ve Zlíně pokračovat a tenhle úspěch řadí ve svém soukromém žebříčku hodně vysoko. Jak ho znám, bude chtít tenhle kouč, který oslaví v prosinci šedesátku, kádr trochu provětrat a posílit. Na co to bude v příští sezoně stačit, toť otázka.
Pardubice plné pozitivní energie
O 17 let mladší lodivod Pardubic Radoslav Kováč je v porovnání s Vrbou stále trenérským benjamínkem a holobrádkem. Jako hlavní kouč měl před příchodem na východ Čech za sebou pouze sestupovou misi s Opavou a krátké intermezzo v Táborsku. Do Pardubic ovšem přinesl elán, nadšení a pozitivní energii, kterými si získal spolu s lidským přístupem na svou stranu nejen hráče. K tomu všemu se snažil v komplikované situaci hrát s týmem i moderní kombinační fotbal.
Krůček po krůčku se Pardubice přibližovaly ze dna na dostřel týmům před nimi, až najednou vstupovaly do baráže z lepší pozice než Zlín. O vzájemném zápase mezi Pardubicemi a Zlínem už jsem psal výše. Zatímco Zlín výhra nakopla a nasměrovala k záchraně, Pardubice tenhle propad a komplikace nezlomily a nezastavily.
Samotnou baráž zvládli perníkáři v podstatě suverénně a přesvědčivěji než Zlín, i protože si vytvořili dvougólový polštář už v prvním zápase v Příbrami. Tým pod taktovkou často emotivního a upřímného trenéra Kováče měl pevnou kostru, ze které vyčnívali záložníci Janošek s Hlavatým a kapitán-veterán Pavel Černý.
Není náhoda, že právě tohle trio zařídilo nejvíc pardubických gólů. Navíc Michal Hlavatý podle vlastních slov Radka Kováče působil skvěle i jako spojka s týmem a v klíčových momentech tlumočil víru v záchranu a povzbuzoval i samotného trenéra. I proto zazněla z úst kouče po úspěšné baráži neobvyklá slova, že největším fanouškem vlastního týmu je on sám.
Uvidíme, jak bude vypadat kádr Pardubic s několika hostujícími hráči v příští sezoně, ale pokud si mužstvo udrží trend nastolený koučem Kováčem a zocelený úspěšnou baráží i v sezoně 2023/24, nemělo by mít záchranářské starosti. Na nový stadion v Pardubicích prostě v těchto časech liga patří.
