BLOG Pavla Čapka: Prosím, už žádné alias soft penalty
Tak rád bych psal jen o fotbale jako takovém a chválil mnohé jako po derby pražských "S". Jenže po finále základní části Fortuna ligy to jaksi nejde. Všechno bohužel přehlušily dvě pozdní penalty v Liberci odpískané ve prospěch Sparty, které mohou při současném zaváhání Slavie vlastně za určitých okolností spolurozhodnout o titulu.
A teď si to zasaďme do kontextu posledních týdnů. Komise rozhodčích ústy Libora Kovaříka sdělí fotbalovému národu, že nechce, aby sudí pískali, jak se moderně vžilo, "soft" penalty, volně přeloženo ty, které nejsou jakýmkoliv způsobem zpochybnitelné a jsou evidentní.
Ale ouha. Podobné pokutové kopy nejenže nevymizely, ale jako na potvoru se spíš zmnožily. Ano, penalta na Kuchtu podle pravidel obstojí, zvlášť poté, co se objevil dodatečný záběr, ale zásah VAR v podání Jany Adámkové se opravdu nejevil opravováním zjevného pochybení sudího Starého.
Toho zákrok Červa na Wiesnera v reálném čase nevzrušil, protože míč už byl mimo jejich kontakt. Komise až v úterý odpoledne ústy svého šéfa Radka Příhody vysvětlila, že to bylo podle instrukcí UEFA kvůli tomu, že byl prý faul na Wiesnera na žlutou kartu a pak prý musí VAR zasáhnout.
Bohužel to stejně působí v deváté minutě nastaveného času minimálně necitlivě. Troufám si tvrdit, že pokud by se podobným způsobem posuzovaly všechny zápasy v tomto ročníku ligy, byli bychom svědky minimálně dvojnásobného počtu odpískaných pokutových kopů, prodloužení hrací doby kvůli zkoumání situací v řádech desítek minut. Myslím si, že to si uvnitř ani vně fotbalu nepřeje asi nikdo.
A jsme u jádra pudla a tím je nejednotný metr rozhodčích, který by měla nastavovat a hlídat právě jejich komise. No, a když k tomu připočteme měsíc starou a více než nevhodnou návštěvu majitele Sparty Daniela Křetínského v šatně sudích o přestávce zápasu Sparty s Brnem, přidáme fakt, že letenští kopali v posledních čtyřech zápasech pět penalt, z nichž se nediskutovalo pouze o té z derby, nelze se divit, že to ve fotbale vře.
Samozřejmě se řeší a rozebírá hlavně to, proč jsou někteří rozhodčí vůči Spartě momentálně až přehnaně úzkostliví ve snaze o naprosto striktní dodržování pravidel a co za tím vězí. Produkt zvaný český fotbal si tím sám pod sebou tak trochu podřezává větev a zasévá sémě nedůvěry.
Jsem proto velice zvědavý, v jakém duchu proběhne pět závěrečných nadstavbových dílů nejvyšší soutěže, zvlášť když teprve ony definitivně určí mistra, sestupujícího a účastníky evropských předkol a baráže. Moc bych si přál od sudích ve všech důležitých zápasech výkony typu Dalibora Černého z derby na Letné, ale až čas ukáže, jak dalece je toto přání naivní a nereálné.
Slávistická smršť se nekonala
A teď konečně k fotbalu samotnému. Nejen mě určitě překvapilo, že vedoucí Slavia nedokázala v Edenu potvrdit svou jedinečnou domácí bilanci a udolat své loňské prokletí jménem Hradec Králové. Možná až nečekaně ji i trenéra Trpišovského zaskočil a rozhodil poměrně brzký gól hostí po evidentním zaváhání jinak výrazné opory posledních týdnů, brankáře Koláře.
Jenže do konce zápasu zbývala ještě fůra času, aby mančaft kalibru Slavie podobný zápas otočil. Tlak domácích ovšem nevygradoval v žádnou smršť nebezpečných akcí či vyložených šancí, natož gólů. I ten jediný si dali "votroci" sami.
Pokud chcete titul a hrajete doma proti papírově slabšímu soupeři a máte k tomu relativně ustálenou a na české poměry velice kvalitní sestavu, tak byste prostě podobný souboj měli zvládnout. Proč to červenobílí nedokázali, je otázka především pro ně a celý realizační tým. Jak a jestli se z tohoto zaváhání, které pro ni může mít směrem k titulu až fatální dopady, dokáže Slavia poučit, neukáže podle mě ani tak středeční finále MOL Cupu, ale až víkendové vršovické derby číslo tři za poslední měsíc.
Sparta ale nehrála v Liberci o nic lépe, spíš naopak. První poločas se jí nepovedl vůbec. I podle slov samotného trenéra Priskeho byl výkon jeho týmu neakceptovatelný. V plné nahotě se podle mě ukázalo, že jí z nejrůznějších důvodů scházela od začátku v podstatě polovina obvyklé základní sestavy, a postupně z ní navíc odcházeli další zkušení borci. A Sparta na rozdíl od Slavie momentálně nedisponuje tak širokým kádrem kvalitních hráčů s potřebnou herní praxí.
Kromě šťastné a urvané výhry má ale přesto dánský kouč i další důvod ke spokojenosti. Jeho výrazně obměněný tým dřel až do konce a nezabalil to. Dříve nevýrazný a mnohými zatracovaný Mabil vzal na sebe v klíčových momentech zodpovědnost a zvládl ji.
Sparta po zaváhání Slavie ovládla základní část ligy a sebrala jí z rukou dva trumfy. Přivítá ji i v nadstavbě na Letné a při eventuální rovnosti bodů po nadstavbě se stane mistrem. Navíc se zdá, že pro klíčové bitvy o titul bude postrádat pouze útočníka Čvančaru.
Bohemians se vrátili ke svým kořenům
"Klokani" v Ďolíčku opět našli po dvou výpadcích svou sympatickou a úspěšnou fotbalovou tvář a jasně přejeli Jablonec. Svého soupeře tak potopili do skupiny o záchranu a na druhé straně pomohli překvapivě do klidného středu tabulky Českým Budějovicím.
Jako vždy upřímný trenér Bohemians Jaroslav Veselý výstižně po utkání pronesl, že se jeho tým vrátil ke své podstatě a kořenům. Nebyl ani bohorovný jako ve Zlíně, ani ustrašený jako o týden dříve v Edenu.
Třešničkou na klokaním dortu byl pak gól kapitána Jindřiška, který se tak stal nejstarším střelcem v historii české ligy. Zeleno-bílí navíc dál mohou spřádat před sezonou spíše utopické sny o pohárové Evropě. Jejich hlavní konkurent Slovácko ale zaostává pouze o dva body a disponuje velmi zkušeným kádrem. Pro Bohemians hovoří výhoda domácího prostředí ve vzájemném zápase i fakt, že Slovácko dokázali porazit i na jeho hřišti v MOL Cupu.
