BLOG Pavla Čapka: Čaroděj Koubek, rozpačitá Sparta a děkující Slavia
76 dní. Tak dlouhá byla přestávka mezi dvěma částmi české první ligy. Tu, pravda, vyplnilo celý měsíc fotbalové galapředstavení s názvem MS Katar 2022, ale věřím, že s přibývajícími lednovými dny hodně z vás začalo pociťovat abstinenční příznaky stejně jako já.
"Jarní" pokračování ligy se rozjelo na konci ledna většinou v zimních teplotách na vesměs složitějších terénech, a pokud by si mohli volit české kluby, trenéři a hráči, tak by rozhodně začínali později, viz vyjádření koučů Jarošíka a Veselého po souboji Bohemians s Teplicemi. Ale termínovka je holt kvůli netradičnímu datu šampionátu v Kataru našlapaná až běda, takže se podruhé v historii samostatné české ligy muselo začít hrát už v lednu (poprvé to bylo před dvěma lety a mohl za to covid).
Na první ligový gól v roce 2023 se čekalo jen šest minut, a když zaokrouhlil plzeňský Tomáš Chorý svou bilanci v probíhajícím ročníku na 10 zásahů, málokdo tušil, že by se mohla jízda lídra tabulky za povinnými třemi body někde zaseknout. Jenže pak začal úřadovat škodolibý fotbalový bůh pomsty, který se rozvzpomněl na to, kterak v roce 2015 plzeňský boss Adolf Šádek vypoklonkoval trenéra Koubka z lavičky.
Bylo to dva měsíce poté, co Koubek dovedl Viktorku k titulu a vyhrál s ní český superpohár. Jednasedmdesátiletý trenérský bard dodnes považuje za nespravedlivé, že byl propuštěn pouze kvůli neúspěšné kvalifikaci o Ligu mistrů. Plzeň ten podzim účinkovala i díky Koubkovi v Evropské lize, ovšem už bez něj.
Suverénně nejstarší prvoligový kouč (Pavel Vrba je téměř o 12 let mladší) demonstruje v praxi, že věk je jen číslo a odvádí v Hradci Králové už druhou sezonu obdivuhodnou práci. Až se mi chce říct, že v poměru podmínek a kvality kádru v porovnání s výsledky je Miroslav Koubek v české lize mezi trenéry minimálně na medailových pozicích.
Co se týče rozpočtu, patří "votroci" jak známo do spodní poloviny tabulky a ani jejich soupiska neoplývá na české poměry žádnými zvučnějšími jmény. Jenže Miroslav Koubek z nich dokázal vytvořit velmi kompaktní, disciplinovaný, organizovaný a výborně bránící tým, do kterého se podle slov samotného velezkušeného kouče i silné české trojce Plzni, Slavii a Spartě "složitě dostává". Neznám v lize tým, který by z těchto důvodů měl Hradec v kolonce oblíbený soupeř.
Už v Bohemce začal Koubek s týmem "klokanů" praktikovat hru se třemi stopery, ke které ho inspiroval mimo jiné i jeho trenérský guru Antonio Conte. Hradec ji nejenže dokonale zvládl, a to hned ve třech modifikacích, ale umí v případě potřeby přepínat i na čtyřobráncový systém.
V Plzni scházelo Koubkovi až pět hráčů aspirujících na základní sestavu v čele s tahouny ofenzivy Vašulínem a Kubalou. Přesto kouč zdůrazňoval svým svěřencům, že musí hrát odvážně a aktivně. Ti to po přečkání úvodního tlaku Viktorky začali zvládat i díky tomu, že měl Koubek při absenci několika opor paradoxně k dispozici běžecky lépe vybavený tým než obvykle. Vzhledem k tomu, že trenér Hradce nedisponoval na lavičce na rozdíl od kolegy Bílka žádnými trumfy na oživení hry, musela jeho základní sestava s výjimkou zraněného gólmana Reichla vydržet na trávníku až téměř do konce. Odměnou celému týmu pak byla nečekaná výhra zavánějící senzací a udržení pozice v první šestce ligového peletonu.
Loni "votroci" pod Koubkovou taktovkou výrazně přispěli úvodní výhrou nad Slavií v nadstavbové části k tomu, že "sešívaní" nakonec nezískali titul. Důležitost a pravou hodnotu aktuálního vítězství Hradce v Plzni směrem k boji o titul ukáže až průběh jarní části ligy. Každopádně může být i letos parta kouče Koubka opětovně tím pomyslným jazýčkem na vahách určujícím, kdo se v květnu polaská s mistrovským pohárem.
Přesto zůstává tým "votroků" slovy trenéra Koubka i po výtečném vstupu do roku 2023 pokorný a jeho hlavním cílem je udržet prvoligovou příslušnost i pro příští sezonu. Tu chce totiž už odehrát na zrekonstruovaném stadionu Pod Lízátky v důstojném domácím prostředí.
Samotný sedmdesátník Miroslav Koubek se rozhodne o eventuálním pokračování na lavičce Hradce Králové až po skončení sezony a neopomene zdůraznit výraznou podporu a fungování dokonale sehraného realizačního týmu v čele se svými asistenty Hejkalem, Rolkem a Poštulkou. Bude zajímavé sledovat, jestli se Hradci povede zopakovat loňské výborné šesté místo i navzdory tomu, že kouč Koubek sebekriticky přiznává: "Proti papírově slabším soupeřům se nám hraje hůře, pokud máme tvořit a protivníka přehrávat, narážíme často na své limity."
V základu bez posil, nákopy a zranění
Sparta nevyužila hned v sobotu nečekané hradecké nahrávky na smeč a nesnížila hned na prahu ligového "jara" plzeňský náskok. V Olomouci trenér Priske překvapivě nenašel odvahu zařadit do úvodní sestavy ani jednu ze čtyř zahraničních posil. Vsadil na jistotu jmen, se kterými Sparta dokráčela v závěru podzimu po ostudném debaklu v Edenu ke čtyřem výhrám v řadě, včetně té pohárové na hřišti Baníku Ostrava. Jediným staronovým jménem v základu byl návrat kapitána Ladislava Krejčího po vleklém zranění.
Jenže Sparta nedokázala zúročit relativně brzké vedení po přesné střele Čvančary a sám dánský kouč musel objektivně konstatovat, že remíza na Andrově stadionu byla v sobotu sparťanským maximem. Místy bylo až zarážející, jak hra Sparty postrádá hlavně směrem dopředu myšlenku či smysluplnou postupnou kombinaci nebo jak Sparťané zaostávají po vydařené zimní přípravě za Hanáky v pohybu a na české scéně technicky dobře vybavení hráči Sparty kupí hromadu nepřesností a často se uchylují pouze k nákopům.
V rozestavení 3-4-3, které Spartě přineslo úspěchy v závěru podzimu v čele s výhrou v Plzni, scházejí letenským konstruktivní tvořiví hráči pro výstavbu hry. Přitom exolomoucký talent Daněk mrznul celý zápas na lavičce a Karabec se vůbec nedostal do nominace. Aby toho pro Spartu náhodou nebylo málo, tak se jí v průběhu utkání zranili dva klíčoví hráči: stoper Sörensen a šestigólový forvard Čvančara. Nad jejich eventuálním startem v příštím kole se zatím vznášejí otazníky. Nad vstupem Sparty do fotbalového roku pak značné rozpaky.
Létající Holanďan a jeden příslib
Trenér Jindřich Trpišovský napodobil v úvodu souboje s Jabloncem kolegu Priskeho, když nepostavil do zahajovací jedenáctky ani jednoho z nováčků, ale tím všechny víkendové paralely mezi slavnými "S" končí.
Devítigólový Tecl se sice za důvěru kouče neodvděčil žádným novým gólovým příspěvkem, ale jeho střídající kolega van Buren vtrhnul při svém comebacku do Edenu jako pravý létající Holanďan kombinovaný s fotbalovým zabijákem a hladovým dravcem. Na gól a další dva připravené pro spoluhráče mu stačilo pouhých 11 minut. Sám zlomil jablonecký odpor a předvedl, že v Liberci konečně dozrál pro Slavii (té patří mimochodem už od roku 2016) a mohl by být na jaře jejím klíčovým ofenzivním hráčem na cestě za vzývaným titulem.
Když ho podpořil dvěma góly i další střídající trumf Matěj Jurásek, navázala Slavia na svou parádní gólovou potenci z podzimu. Červenobílí se díky své klubové filozofii a schopnostem trenéra Trpišovského snaží pracovat takto: najdi co nejvhodnější talent pro slávistický styl hry, co nejvýhodněji ho kup, posuň ho co nevýrazněji fotbalově a pak co nejdráž prodej. Proto už po zápase hovořil kouč Slavie o tom, že pokud bude vyčnívat a zářit Matěj Jurásek celé jaro, tak už třeba v příští sezoně nebude kopat v Edenu, ale na lepší adrese. Inu, to je fotbalový koloběh à la Slavia posledních let.
Jinak se Slavia poprvé v tomto ročníku usadila v čele tabulky a stylově poděkovala Hradci za senzační výhru v Plzní. Spokojenost a po zápase i euforii podtrhl v Edenu ještě jeden příslib. Devatenáctiletý norský talent s řeckým jménem Christos Zafeiris. Toho Slavia slavnostně představila už před výkopem s číslem 10 svým fandům a ti už spřádají plány a sní o tom, že Nor postupem času plnohodnotně zastoupí stále postrádaného Rumuna Stancia. I proto odcházelo necelých 14 tisíc fanoušků (což je návštěva kola) v neděli z Edenu jako z nefalšovaného fotbalového ráje.
Místo doušky závěrem: ze tří borců, kteří letos oslaví 42. narozeniny, proseděl Tomáš Hübschmann na Slavii celý zápas na lavičce, Josef Jindřišek se na rozbitý trávník v Dolíčku dostal na pár závěrečných minut a třetí do party Marek Matějovský odkopal v Boleslavi celý poločas. I tak zaslouží všichni obrovský respekt a uznání, nejen protože stále zvládají ve středu pole konkurovat mladíkům, kteří by mohli být v mnoha případech jejich syny.
