Před deseti lety mu v Praze medaile unikla, teď ji obránce Garčar už z MS chce
Start na obou florbalových šampionátech v Česku bude mít ve svém CV jen jediný český florbalista. Obránce Milan Garčar se vrací do týmu poté, co vynechal poslední dvě mistrovství světa a věří, že by z toho mohla být medaile. Tu by rád přidal k bronzu, který získal před osmi lety v Helsinkách. Věří, že k tomu českému týmu pomůže podpora fanoušků. Přímé přenosy z MS sledujte na ČT sport a webu ctsport.cz.
"Vzpomínám na to jako na neuvěřitelnou akci. V O2 areně jsme odehráli dva zápasy, které bohužel skončily prohrou," vzpomínal Garčar na šampionát, který se konal v Česku před deseti lety. "Pocity jsou dvojí - neuvěřitelná atmosféra a naplněné haly - ČEZ Aréna i O2 arena. Obrovský zájem kolem nás hráčů. Na druhou stranu obrovské zklamání po prohře se Švýcary v zápase o bronz. Pocity se tříštily mezi sebou, ale převládal ten ze čtvrtého místa," vybavoval si Garčar porážku se Švýcarskem v prodloužení zápasu o bronz.
Vedle zkušeného obránce jsou u týmu i asistenti finského trenéra Petriho Kettunena Milan Fridrich a Radek Sikora, kteří na šampionátu před deseti lety rovněž startovali. Také Garčar některé své poznatky z domácího vystoupení týmu předává. "Já můžu klukům nějakou zpětnou vazbu dát, ale jak moc odlišné nebo podobné to bude, to je pro mě neznámá," uvedl.
"Za deset let florbal ušel velký kus cesty. Zájem médií nebo prostor na sociálních sítích je mnohonásobně vyšší. Jak budou moje rady fungovat, se ukáže zkraje šampionátu. Věřím, že se s tím popasujeme. Jsem zvědavý, jak moc mě samotného to šílenství zasáhne," usmíval se Garčar.
Myslel si, že jeho reprezentační kariéra po absencích na MS v roce 2014 v Göteborgu a před dvěma roky v Rize už skončila. S příchodem Kettunena, který nahradil Radima Cepka, se to ale změnilo. "Neměl jsem už reprezentaci moc v myšlenkách, protože za čtyři roky pozvánka nepřišla ani jednou. Ani na soustředění širšího týmu. Já se soustředil na klub. Pak jsem ale dostal pozvánku na první turnaj ve Finsku a říkal jsem si, že začíná nová kapitola," popsal.
Byl šťastný, že se do konečné nominace dostal. "Přece jen jsem obětoval za poslední dva roky hodně. Je to padesát dnů, které jsem mohl strávit odpočinkem, s rodinou a dětmi. Hodně jsem přemýšlel, jestli tento cyklus má takovou hodnotu pro mě, abych to vsadil na jednu kartu. Byla tam čtyři roky přestávka, zmeškal jsem dva šampionáty, tak možná ta touha zahrát si na domácím mistrovství byla tak silná, že jsem to zkusil," uvedl Garčar.
Rozložení sil světové špičky se během jeho absence nezměnilo. O titul bojují pravidelně Finové se Švédy a o bronz Švýcaři s Čechy. "My jsme jako tým kvalitativně určitě dál, ale i zbývající týmy ušly stejnou cestu. Já doufám, že my jsme tu cestu ušli delší a zkrátili jsme ten rozdíl o to, co nám nestačilo na posledním šampionátu nebo na tom před deseti lety. A že budeme mít víc štěstí, zkušeností, dovedností a sil, abychom nějakou medaili vydolovali," sdělil Garčar.
Suverénně nejstarší hráč výběru se cítí mezi mladšími spoluhráči dobře. "Osobně se na svůj věk vůbec necítím. Ať už je to v reprezentaci nebo v klubu, mám pocit, že jsem mezi svými, mezi stejnou věkovou kategorií, přestože jsou kluci o dost mladší. Jak s nimi trávím čas, tak jsem nasál řešení jejich denních starostí, jako jsou lásky, snaha o získání řidičáků a podobně. Maximálně mě naplňuje pořád trávit čas s florbalem, i když se generace změnila," prohlásil pětatřicetiletý reprezentant.
Bývalý hráč Tatranu Střešovice, švédských klubů IBF Falun, FC Helsingborg, finského Nokina KrP a švýcarského Kloten-Bülach teď patří k oporám Sparty, která je překvapivým lídrem superligy. "Je za tím hlad po úspěchu a touha nabažit se z každého dalšího zápasu. Umíme vybojovat i zápasy, co se nevyvíjejí dobře," komentoval Garčar úspěšné tažení svého týmu.
