Pohár mistrů je pro mě víc než finále mistrovství světa, přiznal kapitán Tatranu Beneš

"Asi jo, tohle je výhra. V reprezentaci jsme na vzestupné úrovni, ale ten klíčový zápas jsme nezvládli, tady jo," řekl Beneš po vítězství v pražské hale na Podvinném mlýně.

"Samozřejmě je to trochu jiné. Pohár mistrů je formátovaný tak, že jsme porazili dva švýcarské celky, které myslím, že bychom porazit měli, na mistrovství musíte porazit minimálně dva top soupeře. V tomhle je to rozdílné, ale tady je to vítězství, tak si toho cením víc než stříbra nebo bronzu z mistrovství," prohlásil.

Ve čtvrtfinále Tatran vyřadil Köniz Bern a v semifinále další švýcarský celek SV Wiler-Ergisen. "Šli jsme sérii od série, vyhrát Pohár mistrů nebyl cíl. I to bylo umocněné tím, že jsme nevěděli, s kým třeba budeme hrát semifinále. Mysleli jsme, že půjdeme na Švédy už v semíčku, kde si přiznejme, že máme větší šanci je porazit na jeden zápas. Do tohohle zápasu jsme šli s tím, že vyhrajeme, což je rozdíl oproti dekádám, kdy nás Švédové drtili na všech frontách. Nešli jsme si zápas užít, šli jsme vyhrát a užijeme si to teď," řekl Beneš.

V závěru už věřil, že jeho tým vítězství nepustí. "Asi sedm minut do konce, kdy to bylo o dva góly a hráli v šesti. To je hrozně těžké. Jedna věc je jejich hra v pěti celý zápas a pak je nový zápas v jejich power-play. Jak mají prostor, jsou hodně šikovní. Posledních sedm minut bylo snad nejdelších, co jsem kdy zažil. Až minutu před koncem jsem si uvědomil, že to dokážeme. Věřili jsme asi celou dobu, proto jsme to zvládli," uvedl Beneš.

Po utkání cítil velkou úlevu. "Myslím, že všichni třeba po superfinále, když jsme vyhráli, tak někam běželi, váleli se. Teď byli všichni hrozně spokojeni, jen jsme se seběhli, a když jsem koukal na všechny obličeje, bylo to celkem kouzelný, že neměli sílu a nevěděli, jak slavit," porovnal Beneš radost se superligovým triumfem z loňského dubna z pražské O2 areny, kde se Tatran vrátil na trůn po osmi letech a získal 17. titul.

Ocenil výkon brankáře Tomáše Jurca. "Musíme přiznat, že bez skvělého výkonu gólmana se takový zápas zvládnout nedá. V první půlce měli hodně vyložených šancí, chodili do brejků. Ve třetí třetině, než jsme dali 3:2, jsme měli víc šancí my, pak v šesti nás několikrát podržel. Tom je nejlepší gólman tady, možná už skoro na světě," prohlásil Beneš.

Ve druhé třetině se řada soubojů hrála na hraně pravidel, ale podle Beneše nebyl cíl se hráčům Falunu dostat pod kůži. Sám se pošťuchoval s Alexanderem Galantem Carlströmem.

"Co jsme si říkali, to bych asi neměl říkat do novin. Jedna věc je, že Švédové nejsou zvyklí prohrávat, a on, jakmile je skákavý balon, tak to rve hlava nehlava. Při tom mě seknul, tak se to tam začalo šťouchat. Ale bylo pěkné, když jsme si podávali ruce, oba jsme řekli, že to byla naše chyba," líčil s úsměvem Beneš.

Atmosféru před 1450 diváky ve vyprodané UNYP Areně si Střešovičtí užili. "Bylo to obrovský, v Tatranu je neskutečná komunita, ukazuje se to poslední dvě sezony. Buďme realisti, na florbale to není každý zápas, ale na ty klíčové semifinále a finále se vybičuje neskutečné množství lidi. Naši kamarádi a lidi, co se točí kolem Tatranu, jsou schopní udělat kotel, choreo. V tom nám v Česku nesahá nikdo pod kotníky, že by se zmobilizoval a udělal takovou fanouškovskou show. Pomáhal jsem i s choreem, chodím na Slavii na fotbal, takže jsem zvyklý na vysoký standard. Po očku jsem na to koukal a dodávalo mi to síly," řekl Beneš.

Těšil se na oslavy. "Je reprezentační pauza, naštěstí mám volno. Bude to skvělá oslava. Nevím, jestli se bude blížit titulu, po sezoně můžete slavit několik dnů. Teď nevím, ale bude to výživné. Sejdeme se tam všichni. Je fakt skvělé, že v kotli jsou většinou mí skoro nejlepší kamarádi, plus bývalí hráči, skvělá komunita, co se tu buduje několik desítek let," dodal Beneš.