Jiráková hodnotí semifinálový zkrat se Švýcarskem: To je prostě ženská mentalita
Vypadalo to na historický zápas českých florbalistek. Do konce semifinále mistrovství světa zbývaly necelé dvě minuty a národní tým vedl nad Švýcarkami 6:2. Jenže domácí při hře bez brankářky čtyřgólovou smrští během 79 sekund vyrovnaly. Svěřenkyně Saschy Rhynera pak nezvládly ani prodloužení a po prohře 6:7 premiérové finále nevybojovaly. Náskok ztratily Češky i v zápase o třetí místo proti Finkám a rovněž prohrály v prodloužení. Šampionát v Neuchatelu tak skončil jako ty předešlé - florbalistky počtvrté za sebou skončily na vrcholné akci bez medaile.
"Všechny ty góly byly skoro stejné, na zadní tyčku. Mohly jsme tam být líp připravené. Ale to je prostě ženská mentalita. Věděly jsme, že je to strašně blízko, zbývalo posledních pár minut a mohly jsme psát historii. A najednou ten ženský mozek přepnul a začal dělat úplně něco jiného," přiznává sebekriticky obránkyně Chodova Nela Jiráková.
"Výsledek určitě není takový, jaký jsme si přály. Zase se vracíme s tím nejnepopulárnějším výsledkem. Ale za výkony se nemusíme stydět. Proti outsiderům jsme vždycky vyhrály dvouciferným výsledkem a utkání s týmy z top tři jsme vyjma Švédska ztratily až v závěru," hodnotí turnaj Jiráková.
S jejími slovy souhlasí i klubová spoluhráčka, útočnice Martina Řepková. "Na mistrovství se nám nepovedl jen zápas se Švédskem, kde jsme nezachytily začátek a pak se to s námi vezlo. V utkáních o medaile, byť to pro nás nakonec nedopadlo dobře, jsme byly celou dobu lepším týmem. Hrály jsme asi náš nejlepší florbal a o to víc nás mrzí, že jsme to nedotáhly," přiznává.
Kapitánka Eliška Krupnová po duelu s Finskem uvedla, že je těžké vidět pozitiva, když tým měl na finále, a přesto znovu odjíždí bez medaile. "Eliška mluvila těsně po zápase, v emocích. Je ale pravda, že si vždycky říkáme, že teď už to musí vyjít. Ale pak ztratíme ty rozhodující minuty a odjíždíme jako ten nejsmutnější tým," připouští Jiráková.
V posledním dvouletém cyklu trénoval národní tým Švýcar Sascha Rhyner. Hru domácího výběru tak mohly mít Češky perfektně nastudovanou. "My jsme se soustředily hlavně na náš výkon. Víme i tak, jak Švýcarky hrají, za poslední dva roky vyměnily maximálně tři čtyři hráčky. Atmosféra v hale ale byla neskutečná a dokázala je strhnout. Byly jsme na ně dobře připravené, nevyšly nám ale poslední dvě minuty. Otázkou je, co se stalo," přemítá Řepková.
Pachuť z nezvládnutého závěru semifinále stále přetrvává. "Doufám, že už to nikdy nezažiju. Pro mě to byly nejdelší dvě minuty florbalového života. Pořád jsem se dívala na kostku, měla jsem pocit, že čas jde snad dozadu. Do toho atmosféra v hale gradovala, Švýcarky byly v laufu a my se postupně propadaly a nemohly s tím nic dělat. Šly jsme na hřiště, že zablokujeme každou střelu, ale jim tam prostě v tu chvíli padlo úplně všechno," líčí sugestivně rozhodující okamžiky Jiráková.
Velkým tématem pozápasových hodnocení byl fakt, že trenéři si v době vrcholícího švýcarského tlaku nevzali timeout. "Hrozně těžko se to hodnotí, na tohle jsou vždycky dva pohledy. Švýcarky si na nás stejně tak mohly při oddechovém času něco připravit, na druhou stranu nechat soupeře v laufu také není dobré. Na kdyby se stejně nehraje. Měly jsme dostatečně silný tým na to, abychom to na hřišti zvládly," říká Řepková.
Vedení ztratil následně český tým i v duelu o bronz s Finskem. "Ten zápas byl ale úplně jiný. Nechápu, jak jsme se z takového dna dokázaly dostat nahoru a neuvěřitelně se na ten zápas namotivovat. Byly jsme připravené a odhodlané tam nechat všechno. Osobně jsem vzpomínky na Švýcarsko nechala na hotelu a šla si pro medaili. Hrozně jsem věřila tomu, že se to prostě musí otočit a ta smůla na nás nepadne se vším všudy. Ale stalo se," konstatuje Jiráková.
