Billá po osmém titulu zářila. Letos byly emoce hodně silné, radovala se
Praha – Osmkrát ovládly florbalistky Jižního Města extraligu a u všech titulů byla i Denisa Billá. Díky tomu poslednímu, kdy v superfinále Herbadent porazil Vítkovice, se navíc vyrovnala dosud nejpilnější české florbalové sběratelce Magdaleně Kotíkové. Daleko víc však pro jednatřicetiletou hráčku znamenal návrat jejího týmu na výsluní.
Billá se na něj vyškrábala přes těžké zranění, její celek pak navzdory tomu, že kdysi neporazitelnému souboru ukončilo před pár sezonami zlatou éru výrazné pouštění žilou. Zkušená hráčka byla tehdy jednou z mála opor, které zůstaly. A po čtyřech letech si tak znovu mohla vychutnat zlatý závěr sezony. Mezitím musela překonat pauzu, trvající skoro celý rok, po plastice kolenních vazů.
"Musím říct, že emoce byly letos hodně silné. Když jsme vyhrávaly dřív jako na běžícím pásu, člověk to bral trochu jinak. Ale letos byl ten tým neskutečně silný. Nikdo nám nevěřil, tak jsme bojovaly, abychom dokázaly, že silný tým opravdu jsme," uvedla po superfinále, v němž se na triumfu 6:2 nad Vítkovicemi podílela dvěma trefami.
Možná poprvé v historii nevstupoval její celek, který lize suverénně vládl v letech 2007 až 2013, do boje o zlato jako favorit.
"Bylo to pro nás asi lepší, nikdo od nás nic neočekával, mohly jsme pouze překvapit. Šly jsme si pro to, po sérii s Chodovem jsme byly neskutečně psychicky silné. Myslím, že pro nás byla výhoda, že jsme byly rozehrané a neměly jsme takovou pauzu jako Vítkovice," uvažovala. Ostravanky ukončily semifinále po čtyřech duelech a na boj o zlato čekaly o týden déle.
Zatímco Billá opouštěla arénu s úsměvem, který vedle její spokojenosti vyjadřoval i nadhled, jejž si nad emotivní situací zachovávala, další hrdinku utkání Dominiku Kubišovou cestou do kabin přemohly slzy. "Byl to asi jeden z mých nejlepších zápasů v životě a jsem ráda, že to bylo tady před tím publikem. Cítím obrovskou radost," zajíkala se.
Jako první v historii superfinále se Kubišové povedlo nasázet během základní hrací doby hattrick. Obrana Vítkovic jejím kmitajícím nohám odolávala jen těžko. "Věřily jsme si na ně, odehrály jsme proti nim v sezoně dva super zápasy. Pokaždé jsme nad nimi vedly, ale nedokázaly jsme to dotáhnout do konce. Nakonec se nám to povedlo v tom nejdůležitějším duelu," konstatovala.
A vyzdvihla i boj, jejž musel tým podstoupit se svým rivalem z Jižního Města v dlouhém semifinále na sedm zápasů. "Byla to super série, rozehrály jsme se, za to děkujeme i Chodovu," řekla.
V podobném duchu mluvila i Billá. "Pro nás to byl po minulé sezoně hrozně velký impulz, že jsme dokázaly s Chodovem hrát. Lepšily jsme se zápas od zápasu a ten poslední jsme absolutně vygradovaly. Možná jsme samy nečekaly, že dokážeme hrát tak dobrý florbal, protože ten tým je mladý," uvedla.
S osmi tituly ještě končit nehodlá. "Jestli bych to chtěla zaokrouhlit na desítku? Dobrá otázka, určitě bych se ještě ráda podívala do Ostravy," řekla s poukazem na stěhování superfinále, jež se příští rok uskuteční právě ve Slezsku.
