Váňa jel naposledy. Už není ani jedno procento, ujišťuje
Pardubice - 123. ročník Velké pardubické ohraničil éru jedné legendy. Osminásobný vítěz Velké pardubické steeplechase Josef Váňa oznámil, že definitivně skončil s ježděním. Letos závod nedokončil, z Tiumena spadl na závěrečné proutěné překážce. "Byla to opravdu moje poslední Velká pardubická. Lze mi to věřit," řekl šedesátiletý žokej. Váňa bude dál působit jako trenér, už za týden zamíří na dostihy do Mostu a do Prahy.
U jména Váni staršího tak zůstane zapsáno osm pardubických výher na třech koních. S Železníkem zvítězil v letech 1987, 1988, 1989 a 1991, s Vronským triumfoval v roce 1997 a na Tiumenovi třikrát mezi lety 2009 a 2011.
O tom, že letošní slavná steeplechase bude jeho poslední, se Váňa rozhodl už před startem. "Říkal jsem si ale, že je předposlední, abych nespadl, ale bohužel jsem spadl, takže to byla definitivně poslední. Teď cítím trošku zklamání," řekl Váňa.
Přemluvit se nenechá
Byl si jistý, že už se nenechá přemluvit. "Řeknu vám, že mě to za těch posledních pět deset let stálo hodně úsilí, abych se udržel fit, a já jsem nechtěl dělat ostudu. A tak holt s tím, že bych ji měl dělat, bych do toho už příští sezonu nešel. Už není ani jedno procento," řekl Váňa rezolutně.
Jeho syn Josef Váňa mladší si před dostihem myslel, že pokud jeho otec projede cílem, skončí, a pokud nedojede, tak... "Skončí," doplnil Váňa. Další rozlučku krátce po dostihu neplánoval. "Myslel jsem, že se rozloučím druhým místem, milion mohl být doma. Ale bohužel to nevyšlo, tak už je rozloučeno," řekl.
"Musíme být chlapi"
S Tiumenem mohli skončit druzí za suverénkou Orphee des Blins, jenomže na posledním skoku se jim do cesty připletl kůň bez jezdce a Váňa spadl. Do cíle tak šel dnes už legendární žokej celou cílovou rovinku po svých a diváci mu vstoje tleskali. "Takhle pěšky jsem od poslední překážky ve Velké pardubické do cíle ještě nešel, Bylo to docela na slzy v očích, ale musíme být chlapi," řekl Váňa.
Z pádu vyvázl on i kůň bez zranění a pocty více než 20 tisíc fanoušků si vážil. "Všem děkuji a chtěl bych apelovat, aby přišli, i když Váňa nepojede, protože to za to stojí," prohlásil. "Máme hodně kvalitních žokejů a překážkový sport je u nás na velmi vysoké úrovni," řekl Váňa a jmenoval třeba svého syna Josefa Váňu mladšího, Josefa Bartoše, Dušana Andrése nebo Jana Faltejska, který jezdí ve Francii a Velkou pardubickou vyhrál právě s Orphee des Blins. Co musejí jeho nástupci udělat, aby získali jeho věhlas? "Kdokoliv z těch kluků může být jednou Váňa," řekl žokej.
Nezdolný Váňa
Narodil se 20. října 1952 v obci Slopné v okrese Zlín.
Učil se ošetřovatelem koní, dva týdny před závěrečnými zkouškami byl vyloučen. Večerně pak vystudoval střední průmyslovou školu automobilovou.
Začínal jako ošetřovatel koní v Tlumačově. Po vojně vystřídal hodně zaměstnání. Pracoval jako pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojník lyžařského vleku a později vedoucí lyžařského střediska. Byl členem Horské služby Jeseníky. Po roce 1989 působil jako žokej a trenér v německém Baden-Badenu, nyní vede vlastní dostihovou stáj na statku Bohuslav na Karlovarsku.
Ke koním se vrátil v roce 1978, kdy se ocitl ve vznikajícím jezdeckém oddílu ve Světlé Hoře, první dostih vyhrál 30. září 1979 v Boskovicích.
Hned při svém prvním startu na Vleké pardubické v roce 1985 skončil druhý. Dostih vyhrál poprvé v sedle Železníka v roce 1987, se stejným koněm pak triumfoval v letech 1988, 1989 a 1991. Popáté vyhrál v roce 1997 s Vronským, další tři vítězství připojil v letech 2009, 2010 a 2011 s Tiumenem. Celkem na Velké pardubické startoval sedmadvacetkrát.
Josef Váňa si podle svých slov během kariéry zlomil téměř všechny kosti v těle včetně pánve, žeber, obratlů, obou klíčních kostí nebo čelisti; nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezheimu u Baden-Badenu 5. června 1994, kdy na první překážce spadl z Verona, který ho přilehl, a další kůň ho vzápětí pošlapal; Váňa tehdy utrpěl těžký otřes mozku, zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Zranění i klinickou smrt však překonal a už o dva měsíce později startoval v dalším dostihu.
V roce 2009 mu 28. října prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy II. stupně.
