Dočká se Martina Růžičková svého happy endu?
Praha – Po čtyřech letech se znovu objeví na startu Velké pardubické žena. A opět to bude Martina Růžičková. Jezdkyně, pro kterou je dokončení Velké životním snem. Pětkrát se o to pokusila a pětkrát musela do cíle pěšky, jednou navíc přišla o milovaného koně. Velká pardubická jí zatím víc vzala, než dala. Ani to ale jezdkyni a trenérku v jednom neodradilo a zítra se pokusí vrtkavou dostihovou štěstěnu konečně přilákat na svou stranu.
V sedle dvanáctiletého hnědáka Rubína bude patřit k největším outsiderům. Kurz na jejich vítězství je závratných 111:1. "Strašně dobře se ke mně teď chovají lidé, zdraví mě a přejí mi úspěch, je to až dojemný. Cílem je důstojně dokončit, a kdyby to bylo na nějakém rozumném místě, tak by to byla velká radost," řekla Růžičková dostihovému serveru Galopp Reporter.
Právě pro ně platí tisíckrát omílané 'není důležité vyhrát, ale zúčastnit se'. A hlavně: dokončit, chtělo by se dodat. Pak by mohla Růžičková přezdívaná Růža "umřít šťastná".
Na trať Velké pardubické se s Rubínem poprvé vydali před čtyřmi lety. Jejich naděje ale skončily na zrádném Popkovickém skoku. Na stejném místě, kde Růžičková v roce 1998 přišla po hromadné kolizi o svého Damiona. Ten se sice ještě dokázal postavit a odběhnout, ale před dalším skokem se zastavil s rozdrcenou ramenní kostí. O krutém osudu svého miláčka, koně, kterého doslova vypiplala, se dozvěděla až po návratu do vážnice. A jak později řekla, v tom okamžiku se na ni zřítil celý svět.
Na Velkou pardubickou ale nezanevřela a po narození dcery se k ježdění vrátila. V letech 2005 a 2006 přišly další dva pokusy, tentokrát s Chailandem. Ani s ním se ale nepoštěstilo projet cílem.
Naděje teď znovu žije s Rubínem. V zářijovém kvalifikačním dostihu si počínal nečekaně dobře a podstatnou část trati se držel vedle Orphee de Blins. "Nemohla jsem tomu uvěřit. Říkala jsem si – blíží se konec, a my stíháme kobylu, to přece není možné," hlásila nadšeně po doběhu. V závěru sice Rubína síly opustily a doběhl poslední, to hlavní – kvalifikovat se do Velké – ale bylo splněno.
Život Martiny Růžičkové by vydal na pořádný román. Peripetie v osobním životě , boj se zraněním a věčným hladověním zachytil jeden z dílů cyklu 13. komnata. V současné době o její vůli a touze pokořit legendární dostih vzniká televizní dokument. Zítra odpoledne se rozhodne, jestli bude mít happy end.
Ženy ve Velké pardubické
Jedinou ženou, která dokázala Velkou pardubickou vyhrát, je Lata Brandisová.
Komtesa Immaculata, který nikdo neřekl jinak než Lata, přitom neměla v tehdejším výhradně mužském sportu obsazeném armádními důstojníky a zahraničními profesionály na růžích ustláno. Jezdci proti jejímu startu ve Velké dokonce protestovali – oficiálně se obávali, že dostih je pro ženu příliš náročný a nebezpečný, dost možná se ale víc báli, že je výtečná jezdkyně Lata porazí. Její start nakonec posvětil sám britský Jockey Club a proti takovému rozhodnutí se nedalo protestovat. Ve Velké startovala Brandisová mezi lety 1927 až 1947 celkem devětkrát. Její nejslavnější den přišel 17. října 1937. I na pardubické závodiště dolehla tíživá atmosféra blížícího se nacismu. Velká pardubická – jako mnohokrát ve své historii – se stala vedle sportovního klání i politickým kolbištěm. Tím spíš, že na třetí vítězství v řadě v roce 1937 útočil německý bílý valach Herold. A ani další němečtí účastníci nebyli bez šancí. Doběh byl pro desetitisíce lidí na tribunách doslova šokující. Nejvíc sil a odvahy v přetěžkém dostihu prokázaly dvě dámy: Lata s plavou klisnou chlumeckého chovu Normou. Tribuny burácely, tisk se předháněl v superlativech. V ten okamžik nemohl nikdo tušit, že další Velká pardubická se kvůli válce poběží až o devět let později.
Na vítězství Laty Brandisové zatím nedokázala žádná jiná žena navázat. Nejblíže byla Eva Palyzová (dvakrát druhá). Do historie Velké pardubické se ještě zapsaly Jana Nová, Charlotte Brewová, Renata Charvátová, Lucie Baluchová (v roce 1997 třetí) a právě Martina Růžičková.
