Následuje
MS 2019 Švýcarsko

Za svou opovážlivost jsem málem zaplatil životem. Jak se Tourmalet dostal do programu Staré dámy

V mytologii Tour de France hraje ročník 1910 jednu z předních rolí. V tom roce se závod poprvé vydal do vysokých hor. Když přitom padlo rozhodnutí poslat jezdce do Pyrenejí, nikdo pořádně nevěděl, kam že těch několik nešťastníků posílá. Vede na Tourmalet vůbec cesta? A neřádí tam medvědi? Další příběhy z historie a současnosti Tour de France si přečtěte v našem průvodci.

Socha Neznámého cyklisty na vrcholu Tourmaletu
zdroj: Reuters

Legenda prvního ředitele závodu Henriho Desgrange žije i osm desítek let po jeho smrti. Pod slupkou kurážných rozhodnutí a velkých emocí ale můžeme najít muže, který si nebyl vůbec jistý tím, co dělá. Nakonec, vždyť i samotný "vynález" Tour de France nebyl z jeho hlavy.

Na podzim 1909 se Desgrangovo L’Auto odhodlalo k dalšímu kroku, na který se dodnes vzpomíná a který měl zvýšit popularitu závodu. První ročníky Tour totiž dostály svému názvu – byl to v prvé řadě závod kolem Francie. Jenže do skutečně vysokých hor, které tvořily části jejího pohraničí, se pořadatelé báli.

Jistě, už první ročník se vydal do výšky více než 1100 metrů, jenže to byl Col de la République, což se stěží dalo považovat za horský výstup. To v roce 1905, kdy byl přidán Ballon d’Alsace, to bylo něco jiného. Ani toto stoupání ale nebylo dostatečné k tomu, aby zastavilo téměř 90kilového Francoise Fabera, který dominoval ročníku 1909. Bylo třeba to změnit.

Mužem, kterému vděčíme za uvedení horských výstupů do programu Staré dámy, ale není despotický ředitel Desgrange, nýbrž jeden z jeho pomocníků Alphonse Steines. Právě on přesvědčil otce závodu, že bylo na čase zkusit něco nového. Bylo na čase zdolat Pyreneje.

Pamětní deska Alphonse Steinese
zdroj: CC

"Stálo mě to hodně úsilí, ale podařilo se mi jej přesvědčit, aby se Tour vydala do hor, které jsou nejblíže hranicím," vzpomínal po letech Steines. Byl to experiment – nikdo si nebyl jistý jeho výsledkem, nejméně ze všech těch pár pomatených excentriků v pařížské redakci. Když tak v L’Auto v lednu 1910 vyšla zpráva o změně trasy, bylo to s opatrností, bez fanfár.

"Tour pojede po trase Perpignan–Luchon a Luchon–Bayonne," stálo tu na papíře. Když si to ale přečetli čtenáři obeznámení s pyrenejským místopisem, zatrnulo jim. "Vždyť to nejde! Vždyť tam není místo pro lidi! Vždyť tam jsou medvědi!" Někteří pak připojili ještě jedno zvolání: "Vždyť tam nevedou pořádné cesty!"

Pravdou je, že odvážnost – mnozí by řekli bláznivost – celého experimentu začala docházet i Steinesovi, který stál za celým nápadem a jehož pozice se najednou začala povážlivě kývat. Kývala se o to více, když se dvojice mužů vyslaná Desgrangem na jih, aby se pokusila zdolat Tourmalet v automobilu, vrátila s nepořízenou. Dva měsíce před startem Tour byla hora zavalena sněhem.

Desgrange zuřil. Dalším, kdo tak putoval ke španělským hranicím, už byl Steines, který to všechno spískal. Jeho cíl byl jasný: zdolat Tourmalet, ať to stojí, co to stojí. "Byl jsem rozhodnut svůj úkol splnit. Za svou opovážlivost jsem ale málem zaplatil životem," napíše později Steines ve svých vzpomínkách na osudný červen 1910, kdy se měsíc před začátkem Tour vydává se svým bicyklem vstříc neznámému.

Andy Schleck a Alberto Contador v objetí vyjíždí na Tourmalet
zdroj: Reuters

Obklopen děsivým tichem Tourmaletu

Jeho útrapy vstoupily do historie cyklistiky. Těžko dnes říci, nakolik ona známá historka odpovídá tomu, co se v ten červnový den stalo. Steines se dostal dva kilometry pod vrchol Tourmaletu ve voze, poté musel kvůli sněhu po svých, a to za pomoci místního pastevce, se kterým zdolali poslední část k vrcholu.

Jenže se připozdívalo a pastevec se musel starat o svá stáda. Ve výšce 2215 metrů tak Steinesovi ukázal cestu a redaktor L’Auto, zdaleka ne připravený na to, co na něj v příštích hodinách čeká, začal sestupovat. Padla tma, ochladilo se a správnou cestu, tu mohl jen odhadovat.

"Podařilo se mi to, ale ne bez zranění a hrozného nebezpečí. Prožil jsem si hodiny nesmírného strachu, sám, obklopen ničím jiným než děsivým tichem vysokých hor," popsal svou zkušenost, kdy jej ve tři hodiny ráno nalezla vyčerpaného pátrací výprava.

Tourmalet byl ale zdolán: Steines splnil svůj úkol. Traduje se, že druhý den poslal slavný telegram do Paříže se slovy, že s obávanou horou problémy nebudou, ačkoliv možná to nebyl telegram, ale telefon. A slova třeba také nebyla přesně taková. Je to historie.

Steinesova výprava zůstává jednou z nejdůležitějších událostí minulosti Staré dámy. Tour by se do hor zřejmě vydala, i kdyby neuspěl a ze svahů Tourmaletu se vrátil s nepořízenou. Jen by to trvalo déle.

Jeho odvaha tváří v tvář neznámému je ale v nejlepším souladu s tím, co v horách dodnes zažívají cyklisté. Člověk v souboji s tím, co jej přesahuje, i s tím, co se skrývá v něm samém. Na kole i po svých, v roce 1910 i 2019.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy