Vypadá, jako by si jen tak jel s novinami. Domestik Kuss táhne Rogliče k vítězství
Mikel Landa se šklebil bolestí. Primož Roglič se zadýchával. Tadej Pogačar se ušklíbl. A Sepp Kuss, dvorní domestik stáje Jumbo-Visma, i ve výšce více než 2000 metrů nad mořem vypadal, jako by se mu nic nedělo. Právě Kussův výkon a lehkost, s níž se pohybuje na kole, vzbuzují pozornost.
Kdo sledoval závěr sedmnácté etapy Tour de France – anebo prakticky kteroukoliv z dosavadních etap –, musel si všimnout Seppa Kusse. Konkrétně jeho tváře: zatímco ostatní vrchaři se šklebili, mladý Američan vypadal nevzrušeně a snad ještě pokukoval po divácích kolem trati. To všechno v nadmořské výšce nad 2000 metrů s dvěma týdny závodění v nohách.
Cyklističtí domestici, to je nevděčná a velmi náročná role. Zároveň když někteří zkusí jet posléze sami na sebe, mohou zjistit, že jim schází osobnost potřebná pro vítězství. Kuss momentálně vypadá, že kdyby nečekal na Rogliče, mohl by snad klidně sám zvítězit. S takovou lehkostí jel sedmnáctou etapu.
Zatímco se šklebil například Mikel Landa a také Rogličův jindy kamenný obličej prozrazoval námahu, americký mladík, který začínal jako běžec na lyžích, vypadal, jako kdyby jen jel na obyčejnou projížďku. Nebo jak na Twitteru napsal bývalý profesionál Michael Rasmussen: jako by zrovna rozvážel noviny.
V jednu chvíli se Kuss dokonce Rogličovi vzdálil, když se pustil za pozdějším vítězem Miguelem Lópezem. "Zrychlil jsem na jedné rovinatější části. Ohlédl jsem se a za mnou najednou nebyl nikdo. Pak se López dostal rychle ke mně a já se s ním snažil zůstat, jenže byl až moc silný," líčil horský domestik stáje Jumbo-Visma.
"Věděl jsem, že už jsem na hraně, tak jsem zpomalil a snažil se Primožovi ještě trochu pomoci. Společně jsem nastoupili (Tadejovi Pogačarovi). Takže jo, bylo to dobré," dodal. Z vláčku Jumbo-Visma, v němž jsou i Tom Dumoulin či George Bennett, byl právě nenápadný Američan tím, kdo sehrál nejdůležitější roli. A vypadal u toho, jako by ho ani nic nebolelo.
