Vakoč si splní sen o Cape Epic, pak s biky patrně skončí
Pět let po těžké nehodě, při níž ho během tréninku srazilo nákladní auto, se vrátí do Jihoafrické republiky cyklista Petr Vakoč. Karambol se mu stal tehdy i kvůli šesti zlomeným obratlům málem osudným a výrazně ovlivnil jeho kariéru silničního profesionála. Zraněním začal loni i novou kapitolu, když přesedlal na biky. Přišel kvůli němu o Cape Epic. Tentokrát už se ale podle všeho opravdu dočká a sen o startu v prestižním etapovém závodě horských kol si splní.
Na Cape Epic má třicetiletý Vakoč, jenž si během kariéry na silnici vyzkoušel vedle jiného dvakrát Tour de France, startovat v barvách týmu Canyon Northwave ve dvojici se Švýcarem Marcem Stutzmannem. A jak přiznal, ze závodu má respekt.
"Hlavně z technických pasáží, ze sjezdů. Nedovedu si představit, jaké to bude, když pojedu ve sjezdu za Ninem Schurterem," řekl Vakoč s připomínkou velikána a jednoho z nejlepších jezdců historie závodů horských kol.
"Z toho mám respekt. I celkově z Jižní Afriky. Právě tam se mi stalo tehdy to zranění. Je to pět let a od té doby jsem tam nebyl. Stalo se to u Johannesburgu. Doufám, že tentokrát si z Afriky přivezu lepší zážitky. A změním k té zemi svůj vztah," přál si Vakoč.
Věří, že připravený je dobře. "V Gironě ve Španělsku jsem jel gravel závod, mám za sebou stejně jako minulou zimu klasickou zimní přípravu. Nemám žádné bikové závodní kilometry, ale jsem fyzicky hodně dobře připravený. Dělal jsem trénink na ergometru v teplejším prostředí a bez větráku. Mělo by to fungovat. Cítím se fyzicky skvěle nachystaný," ujistil Vakoč.
Se Stutzmannem budou plnit roli podpůrné dvojice pro Andrease Seewalda s Martinem Stoškem, kteří pojedou v roli obhájců loňského stříbra a budou patřit i tentokrát mezi největší favority.
"Jsem na to zvyklý ze silniční cyklistiky. Tam jsem jel šedesát procent závodů v roli domestika. Z toho hlediska mám hodně zkušeností z týmové taktiky a vím, jak tu roli plnit. Mám zkušenosti i s dlouhými etapovými závody. Na bikách je to ale vlastně jednou za rok. Moje tělo je zvyklé podávat výkon den po dni. Ten osmidenní závod je to, na co jsem zvyklý."
Neznamená to však, že by pražský rodák neměl i své osobní ambice. "Pořád je tam nějaká ambice. Nebudeme myslet na celkové pořadí, ale třeba vyhrát etapu, to bychom chtěli určitě zkusit. A já věřím, že prostor pro dílčí ambice bude. Jako na silnici - i když jede člověk v podpůrné roli, tak se naskytne nějaká příležitost porvat se o výsledek," vyhlížel Vakoč podnik, který je na programu od 19. do 26. března.
Loni mu plány zhatilo zranění. Zlomil si klíční kost, a i když zpočátku neměla být jeho účast v ohrožení, nakonec bylo všechno jinak.
"Byly tam komplikace. Tehdy trvalo dlouho, než se to zahojilo. Nikdo neví, co bylo přesně příčinou. Problémem nebyla samotná zlomenina. Možná nějaký utlačený nerv. Možná vnitřní otok. Bylo to těžké, protože jsem čekal, že budu na startu. A vlastně až týden před závodem se rozhodlo, že to nepůjde," připomněl Vakoč.
Na Cape Epic se zodpovědně připravoval i při návratu k závodění pak potvrdil výkonnost dobrými výsledky.
"Na mistrovství Evropy v maratonu jsem byl pátý, pak druhý ve Světové maratonské sérii v Polsku a čtvrtý ve Svatém Mořici. V top ten pak v Dolomitech. V létě jsem ale koncem července chytil covid a až do mistrovství světa se to se mnou táhlo. Bylo to frustrující. Ale ta střední část sezony byla skvělá. Užil jsem si to," řekl Vakoč.
Ačkoliv na bikách neprožil kompletní sezonu, získal srovnání oproti té na silnici. "Atmosféra v týmu je jiná, jsme výrazně menší. Na silnici je sedmdesát osmdesát lidí, tady maximálně deset členů. Ta atmosféra byla fajn. Na silnici v týmech jsem měl štěstí, že atmosféra byla přátelská. Tady se člověk potkává se stejnými lidmi, na silnici se to mění. Atmosféra závodů je lepší na silnici, tam je výrazně více diváků. Na velkých akcích je to nesrovnatelné. Ve finále to však člověk během závodu - zejména pokud jede o dobrý výsledek - tolik nevnímá," porovnával Vakoč.
Na bikách však celkem překvapivě právě po závodu v JAR patrně skončí. "Chci si splnit Cape Epic, ale pak neplánuji zbytek sezony jet. S největší pravděpodobností je to poslední závod, uvidíme," nechtěl předbíhat Vakoč.
A co potom? "Pak mám v plánu jet nějaké gravel závody. Nepojedu to ale už v dresu týmu, řeším to se svými partnery. Chci také dostudovat psychologii. Ale gravel mě láká. Pár závodů pojedu. Půjde o ty nejdůležitější evropské akce, závody UCI. Záleží i na tom, s kým se domluvím, jestli bych jel i v Americe a ten největší závod. Ale tam je složité se dostat," nastínil Vakoč.
