Vakoč přiblížil priority po návratu: Ardenské klasiky, Vuelta a úspěch na domácím šampionátu

Šestadvacetiletý pražský rodák absolvoval po startech v San Juanu a na závodě Kolem Kolumbie během uplynulého víkendu toskánskou klasiku Strade Bianche.

Sám sice dojel šedesátý, přesto mohl slavit. Pomohl totiž k triumfu týmovému parťákovi z Deceuninck-Quick-Stepu. Francouz Julian Alaphilippe se postaral již o patnáctou výhru belgické stáje v sezoně.

"Cítím se celkově skvěle, i když teď po Strade jsem dost unavený. Byl to extrémně těžký závod a opravdu pořádný test mých schopností. Zároveň také okamžik pravdy, jestli jsem schopný zvládat i těžké závody. Šlo to ale nad očekávání dobře. Jsem úplně nadšený z toho, jak skvěle jsem si vedl. Moc jsem si to užil. Je skvělé, že jsme vyhráli a já se na vítězství podílel," řekl Vakoč.

Už po závodech v Argentině a Kolumbii byl plný pozitivních pocitů, když byl schopen odvést obvyklou porci práce pro tým.

"Doufal jsem, že to bude pokračovat. Po návratu jsem si odpočinul a potrénoval. Strade patří k mým nejoblíbenějším závodům. Ještě padesát kilometrů před cílem, kdy se dělilo na menší skupinky, tak jsem byl pořád vepředu, což jsem chtěl i proto, abych zjistil, jak na tom jsem. Je to paráda a myslím, že mi chybí jen pár procent do formy, kterou jsem měl před zraněním," připomněl Vakoč.

Věří, že na své dřívější úrovni bude už během pár měsíců. "Vypadá to v tuto chvíli, že budu schopný plně zregenerovat a stoprocentně se vrátit. Ještě pár krůčků a budu v té formě, co jsem měl dříve," věřil.

Těší ho ale, že nejde o nic zásadního. "Udělal jsem pár chyb. Třeba na Strade jsem nedostatečně pil, bylo relativně teplo a v závěru jsem dostal křeče, ale chtěl jsem se i s tím poprat. Projevuje se hodně detailů, které si musím oživit. Při boji o pozice nebo stresující okamžiky v balíku, to se rychle zlepšuje. Potřebuju vystavit tělo závodům a získat naplno zpět ten závodní instinkt. Forma je solidní, ale cítím, že mám ještě malinké rezervy a je spousta detailů, kde je prostor pro zlepšení," řekl Vakoč.

Nejtěžší chvilky si prožil hned při prvním závodě v Argentině. "První den jsem v euforii tahal, ale pak po několika dnech jsem byl fakt zničený. Dostavily se pochybnosti. Výkon nebyl jako v předešlých letech. Byly tam i momenty, kdy jsem bojoval se strachem z pádu. Třeba za deště, kdy to více padalo. Úplný začátek byl super, pak to bylo složitější, ale v Kolumbii to pak šlo všechno skvěle," pochvaloval si Vakoč.

Pádu se zatím úspěšně vyhýbal. "Měl jsem místy namále na tom štěrku na Strade. Bylo hodně sucho a paradoxně to bylo nebezpečnější, než co si pamatuju z minulosti z ročníků 2016 a 2017, kdy se jelo za vlhka. Párkrát jsem si oddechl, že jsem to ustál," připustil.

Se zády pokračuje nadále v rehabilitaci. "Musím cvičit více než ostatní a každý den věnovat zádům tak 15 až 20 minut. Když vynechám, za pár dnů se to projeví, ale jinak o těch zádech nevím, což je super," uvedl Vakoč.

Sportovní ředitelé stáje nečekali, že jeho návrat bude probíhat až tak dobře. "Jsou spokojení a já taky," netajil Vakoč.

I proto se již naplno zaobírá dalším programem sezony. "Čeká mě Baskicko a Katalánsko. Když to půjde dobře, mohl bych dostat prostor na Brabantském šípu a pak jet většinu těch ardenských klasik, do konce dubna mám velmi intenzivní program. Jedním z velkých cílů sezony pak pro mě bude domácí mistrák, kde bych rád uspěl a byl na bedně. Bylo by krásné se obléci zase do té trikolory," zasnil se Vakoč, domácí šampion z roku 2015.

A co některá ze tří Grand Tours? "Od začátku byla ve hře Vuelta, vše se rýsuje dobře a pravděpodobnost tam je. Řekněme, že Tour de France není nereálná, ale z druhé strany ani moc pravděpodobná. Giro s ohledem na program reálné není," uvedl Vakoč.