První zkušenosti na velkých jarních klasikách sbírá český cyklista Mathias Vacek. Teprve dvacetiletý silničář podotýká, že v reálu jsou ještě o dost náročnější, než vypadají v televizi. I přesto z nich byl nadšený. Talentovaný člen worldtourového týmu Trek-Segafredo věří, že jde o závody, které mu budou do budoucna hodně sedět.
Vacek nastoupil vedle jiných do tradičních podniků, jako jsou Kolem Flander, Paříž–Roubaix, Brabantský šíp nebo naposledy v polovině dubna Amstel Gold Race. Nejvíc mu k srdci stihly přirůst Roubaix – závod s příhodnou přezdívkou Peklo severu – a Flandry.
"To byl obrovský zážitek. A neskutečně těžké a nevyzpytatelné závody. Jede se hned od začátku až do konce vážně tvrdě. A je to patrné i v televizi, že to není jako etapový závod. Když to ale vidíte v televizi, tak si říkáte 'jo, je to těžký', ale když to pak jedete, tak vás spíš napadají myšlenky o tom, jak tohle přežijete, protože kopce na těch kostkách, jako třeba Kwaremont či Paterberg, to je něco," řekl Vacek.
"U televize si řeknete, že jsou prudké, ale když k nim pak přijedete naživo... Každý tam jede na limitu a myslím, že jsem v sobě našel ještě úplně jiný práh bolesti, než jsem byl zvyklý," smál se. "Bylo to fakt náročné. Náročnější, než jsem si představoval. Ale jsou to super závody, které si člověk i přes tu dřinu dokáže i užít," dodal.
Ačkoliv jde o jednorázové podniky, jsou v krátkém sledu a i s ohledem na intenzitu pro jezdce velkou zátěží. "Dokud to člověk nejede a nezažije na vlastní kůži, tak neví, jaké to je. Ale myslím, že tyhle závody mi sedí, našel jsem se v tom. Byl jsem z těch klasik nadšený, i když jsou tak náročné. A myslím, že do budoucna to pro mě budou super závody," řekl Vacek.
Na závody se při své premiéře moc těšil, i když byl zároveň nervózní. "Jen abych něco nepokazil. Když pak jedete v týmu s Madsem Pedersenem...," připomněl hvězdného Dána. Mistr světa ze silničního závodu z roku 2019 totiž patří mezi jeho týmové kolegy. "Do budoucna to budou závody, na které se budu připravovat. Byl jsem šťastný, že jsem je mohl jet, bylo to super. Vnímám to tak, že je důležité, abych si to všechno oťukal. I atmosféra byla jiná, moc jsem si to užil," podotkl Vacek.
Snažil se vždy co nejlépe držet pokynů a taktiky, chce si v týmu vybudovat co největší důvěru. "Aby viděli, že dokážu zajet výsledek a tým mě podpořil. Myslím, že viděli, co dokážu. Teď ty závody v Belgii jsem jel poprvé a nebylo to jednoduché, ale dobře jsem se rozkoukal i v klasikářské skupině. Tyhle závody jsou hodně o zkušenostech, protože tam je to nahoru dolů, levá pravá a čím vícekrát to jedete, tím lépe to znáte. Jsem rád, že jsem to mohl jet už teď než třeba za dva roky. Vím, co mě do příštích let čeká," uvedl Vacek.
Když to jen trochu šlo, sledoval v pelotonu nejlepší. "Člověk se učí celý život. A já sám vidím, že se toho musím v cyklistice ještě pořád dost naučit. Ale na druhou stranu, Pedersen byl se mnou spokojený, čehož si moc cením, protože z něho mám obrovský respekt. Myslím, že si spolu sedíme. Věřím, že i do budoucna budeme velice dobře spolupracovat. A zpětná vazba od lídra směrem k týmu je moc důležitá. Je třeba udělat to, co vám zadá tým. Respektovat to a odvést dobrou práci. Nefunguje to, když by jel každý za sebe a své výsledky. Neděláte si pak v týmu dobré jméno," řekl.
Co ho po osobní stránce při klasikách nejvíce potěšilo? "Asi Flandry. Dlouho jsem se snažil jít do úniku, který odjel až po zhruba sto kilometrech. Je to těžké, protože v úniku chce být spousta kluků. Když pak začnou závodit Pogačar nebo Van der Poel, těm je těžké konkurovat. I když jsem byl energeticky vytřískaný, odpadl jsem potom až třicet kilometrů před cílem, kdy mi úplně došlo. Ale byl jsem šťastný z toho, co jsem tam odvedl. A tým mě také pochválil," přiblížil Vacek.
Už se v něm zabydlel. "Myslím, že jsem zapadl úplně perfektně. I když jsem nejmladší, s klukama si bezvadně rozumím, vše je v naprostém pořádku. Všichni závodníci k sobě máme respekt a berou mě jako svého parťáka, je to super. Je určitě mou výhodou, že umím dost řečí, takže si dokážu popovídat opravdu se všema klukama."
I tým je spokojený s ním. "Objel jsem hodně závodů a vytěžil jsem z toho maximum. Samozřejmě, někdy se daří a jindy tolik ne, ale to tak bývá, tím spíš ve sportu. Ale myslím, že první část sezony byla opravdu výborná, jsem s ní spokojený. Snad to bude stejně pokračovat dál," přál si Vacek.
V posledních dnech však potřeboval ze všeho nejvíc dobít energii. "Minulý týden jsem si odpočinul jak mentálně, tak i fyzicky. Úplně jsem vypnul. Už mám za sebou 31 závodních dnů, což není málo. Teď začnu zase po malých dávkách jezdit a postupně to navyšovat," nastínil.
Za měsíc ho čeká etapový závod Okolo Norska, pak Belgium Tour, republikový šampionát, v červenci etapy Okolo Valonska. "Pak už se budu připravovat na srpnové mistrovství světa, v září budu mít tři jednorázovky v Americe, je evropský šampionát, zbytek se uvidí. Třeba se ještě něco změní, ale zatím je to takhle," dodal Vacek.