Úspěšný únik, výstup a závěrečný sprint slaví Weening

V silné čtrnáctičlenné skupině uprchlíků figurovala respektovaná jména Salvatore Puccio, Pieter Weening nebo Oscar Gatto – žádný z nich nicméně nebyl žádnou hrozbou mužům na čele celkové klasifikace (nejlepší Davide Malacarne ztrácel téměř deset minut). Vzhledem k profilu etapy, síle skupiny, zmíněné "neškodnosti" závodníků i závěrečnému prudkému výstupu druhé kategorie měli uprchlíci zatím asi vůbec největší šanci na úspěch v celém ročníku. Evansovo BMC se v pelotonu příliš nečinilo a náskok první skupiny v toskánské krajině vcelku uspokojivě bobtnal ve chvíli, kdy došla zpráva o odstoupení jezdce stáje Belkin Stevena Kruijswijka – toho příliš limitovaly následky pádu v šesté etapě.

Uprchlíci mohli dorazit do cíle před pelotonem pouze v případě, že se budou snažit spolupracovat. To sice místy skřípalo v místech, kdy se jezdci pokoušeli o nástupy před vrchařskými a sprinterskými prémiemi, obecně však skupina držela stabilní tempo a jezdci se dělili o svůj čas na jejím čele. 35 kilometrů před cílem (a především hlavním stoupáním na Passo del Lupo) činil náskok skupiny pět minut.

Problémy na Giru nepřestávají pronásledovat tým Astana. V kritické šesté etapě na Montecassino přišel o šance na celkové pořadí lídr Michele Scarponi, už předtím opakovaně spadl Enrico Gasparotto. Nejlepším cyklistou týmu se tak stal Fabio Aru: Pátý muž aktuálního pořadí si však v osmé etapě také prošel problémy, po defektu musel měnit kolo se svým kolegou a složitě dotahoval odstup. Vše navíc v okamžiku, kdy peloton už začal zrychlovat a manko na první skupinu bylo zhruba 3:30.

Znovu byl vidět Pierre Rolland, notoricky známý svými výlevy energie a mnohdy zbytečnými ataky. Nyní se objevil na čele pelotonu v situaci, která to zrovna nevyžadovala. V této chvíli už uprchlíci začali likvidovat svou závěrečnou porci výškových metrů – čekalo jich je více než 900. Brzy nastoupil Pieter Weening a jel sám na úplném čele, za ním se zprvu taktéž osamoceně snažil Davide Malacarne – postupně pak utvořili spolupracující dvojičku.

Peloton vedlo BMC, avšak prakticky nic na špičku Evansovi pomocníci nestahovali. Jak však oba cyklisté postupně zdolávali stoupání (to takřka po čtyři kilometry činilo stabilně prudkých 9 %), začaly jim lehce docházet síly – či snad spíše rychlíci z pelotonu energicky nastupovali. I tak však vše spělo k tomu, že to bude jeden z vedoucí dvojice, kdo si dojede pro etapové vítězství. Menší pohroma ve stejný okamžik potkala Naira Quintanu, když se do kolize zapletl jeho velký pomocník Gorka Izaguirre a několik desítek sekund ležel bezvládně na vozovce. Zdravotníci ho ale posléze dali do pořádku a mohl, i když jen zvolna, pokračovat.

Pro celkovou klasifikaci byl podstatný útok Domenica Pozzoviva na posledních pěti kilometrech. Maličký jezdec stáje Ag2r měl po trati šikovně a takticky výtečně rozmístěné své týmové pomocníky a pracoval na tom, aby na Evanse smazal lecco ze svého manka takřka dvou minut. Urán s Kišerlovským mezitím atakovali muže v růžovém, který se však držel v jejich závěsu. Utrhnout se jim ho nepodařilo, naopak všichni společně ztratili půl minuty na skvostně jedoucího Pozzoviva. Ten protnul cíl nakonec jako třetí a posunul se na čtvrtou pozici se ztrátou 1:20 na vedoucího Evanse.

O první místo bojovali očekávaně Malacarne s Weeningem. A nerozhodovaly papírové předpoklady toho, kdo je lepším sprinterem – Weening se v taktické šarádě nalepil na kolo před ním jedoucího Malacarneho, prosmýkl se kolem něho zprava a podruhé v kariéře vyhrál etapu na Giru d'Italia.