Ulissi v kopcích dosprintoval pro letos první italské vítězství

Druhá etapa na italském poloostrově měla podstatně odlišný průběh než ta úvodní. Jezdce nelimitovalo jejich vlastní rozhodnutí závodění na den "vypustit", když si museli dávat velký pozor hlavně na kluzkost vozovky (v této části Itálie prší opravdu velmi zřídka a silnice se pak chová odlišně – nepředvídatelněji – než například vozovky v Irsku), a průběh etapy podstatně formovala i síla skupiny v úniku. V ní se totiž ocitli přední sprinteři Ben Swift s Eliou Vivianim, kteří rodným městečkem jednoho z favoritů Domenica Pozzoviva projeli jako členové jedenáctičlenného úniku.

Šedesát pět kilometrů před cílovým Viggianem na cyklisty čekal dosud největší kopec celého Gira, Valco Serra di San Chirico (850 m), který byl oceněn jako vrchol třetí kategorie. Skupina uprchlíků se ve stoupání roztáhla a nakonec se o sedm bodů do vrchařské klasifikace porvala čtveřice jezdců. Nejsilnějším z nich se pak ukázal být jeden ze čtrnácti Kolumbijců v závodě, třicetiletý Miguel Ángel Rubiano. Modrý dres však stále patří Maartenu Tjallingiimu, který body pobral v irských etapách.

Tempo pelotonu mezitím tvořili jezdci Oricy GreenEDGE, na samém čele byl často viděl první držitel růžového dresu letošního Gira Svein Tuft. První skupinu totiž museli dohnat, pokud chtěli udržet pozici současného lídra Michaela Matthewse, a zároveň se tak nesmělo stát příliš brzy, protože v tomto případě by pak hned museli zase bránit ataky týmů z pelotonu. V každém případě šla rychlost nahoru: mezera mezi oběma skupinami šla pod hranici minuty a půl.

V protivětru musela skupina uprchlíků spolupracovat, jestli chtěla na čele dojet alespoň na vrchol prvního stoupání – tedy něco, co by velmi ocenil především Rubiano usilující o co nejvíce bodů do vrchařské soutěže. Avšak to se příliš nedařilo, peloton už byl v dohledu a postupně pohlcoval odpadlíky z čela závodu. Do cíle ve Viggianu (948 m) zbývala ještě dvě stoupání čtvrté kategorie, jedno z nich s úsekem až 8 %, a na cyklisty začaly jako letos v každé etapě padat provazy vody. Navíc se muselo počítat i s nebezpečným sjezdem umístěným mezi oběma vrcholy. 

Poslední z uprchlíků Björn Thurau vzápětí podlehl tempu pelotonu čtrnáct kilometrů před cílovou čárou. Do problémů se dostal lokální muž Pozzovivo, kterého zdržela kolize v pelotonu, po níž se propadl do zadní skupiny. Musel tak v dešti nepříjemně docvakávat časové manko. Ještě hůře na tom byl Enrico Gasparotto z Astany, který podobně jako ve třetí etapě šel k zemi, chvíli po něm spadl i jeho kolega Mikel Landa a musel čekat na nové kolo. O atak se v prudkém sjezdu pokusil Gianluca Brambilla, peloton čtyři kilometry před cílem postupně stíhal jeho až půlminutový náskok – vteřiny likvidovali především jezdci Kaťuši a za Europcar rovněž David Malacarne a Pierre Rolland.

Dostihli ho 1,5 km před cílem a Dani Moreno z Kaťuši na čele eskaloval své tempo, kterému zprvu stačili jen Carlos Arredondo s Edvaldem Boassonem Hagenem. Větší skupinku jezdců poté přitáhl Michael Matthews, jeho závod to však být neměl. Ve velmi rychlém závěrečném výstupu se kolem vedoucí trojice přehnal jezdec Lampre Diego Ulissi a s přehledem zvítězil před překvapivě výtečně finišujícím Cadelem Evansem a třetím Arredondem. Čtvrtý cíl protnul Rigoberto Urán, sedmý skončil Joaquim Rodríguez, devátý nakonec Pozzovivo a desátý Nairo Quintana.

Růžový dres i přes bonifikace jiných jezdců udržel Michael Matthews, druhý je jeho kolega Pieter Weening a třetí už s odstupem čtrnácti sekund Cadel Evans.