Jeden z přestupů roku? Zcela určitě. Zatímco Miguel Ángel López, o jehož zimním návratu do stáje Astana se v tomto směnu také hovořilo, ale v těchto dnech zažívá úplně jiné problémy, se příchod Christopha Laporta nizozemskému týmu Jumbo-Visma povedl stoprocentně. A vyvrcholil vyhranou etapou na Tour de France.
Tour de France
Wout ráno řekl, že jedeme na mě. Tak jsem poslechl, usmál se Laporte
Devětadvacetiletý Christophe Laporte, dlouhá léta člen pouze druhého sledu francouzských sprinterů. Zatímco na sebe pozornost strhávali Arnaud Démare, Bryan Coquard či Nacer Bouhanni, s nímž několik let sdílel místo v týmu Cofidis – a nebylo to bez potíží –, Laporte vítězil jen sporadicky. V jeho statistikách najdeme triumfy třeba z klasiky Tro-Bro Léon nebo Etoile de Besseges.
Nic proti, ovšem s etapami na Grand Tour nebo významnými jarními klasikami takové výsledky zkrátka srovnat nejde. Jenže vše se změnilo v tomto roce, lépe řečeno po přestupu do sestavy Jumbo-Visma. Ta nejen na letošní Tour de France, ale vlastně po celou letošní sezonu předvádí výkony, které jsme v profesionální cyklistice neviděli zřejmě od triumfů týmů jako HTC-Highroad nebo Mapei.
Videa
Právě společný triumf trojice jezdců Museeuw-Bortolami-Tafi v dresu Mapei, kteří v roce 1996 vyhráli takříkajíc ruku v ruce Paříž-Roubaix, fanouškům připomněl letošní úspěch tria Laporte-Roglič-van Aert v úvodní etapě Paříž–Nice. A byl to první z trojice, který v závěru roztrhal startovní pole a zásadně se postaral o takový úspěch.
Laporte se z dobrého, ovšem ne často vítězícího spurtera přetransformoval v cyklistu, který může připomenout kolegu Wouta van Aerta. Má skvělou rychlost, zároveň své schopnosti na rovinách i menších kopcích obětuje ve prospěch týmu. Kromě etapy na Paříž-Nice byl letos druhý na klasikách E3 a Gent-Wevelgem, devátý skončil na Flandrech. Byl i úspěchů Jumbo-Visma na Critériu du Dauphiné, které vyhrál Primož Roglič před Jonasem Vingegaardem.
V devatenácté etapě to předvedl kilometr před finišem skvělé zrychlení, kterým se dostal do závěsu za v té chvíli stále ještě bojující trojici uprchlíků. Vyvedl tím z míry sprintery, kteří nestihli zareagovat. A pak už to byla jen otázka výdrže a svalů. Vypadalo to lehce a velice přirozeně – jako by se Laporte skoro ani nezadýchal.
Christophe Laporte
Odměna za práci domestika
"Je to více než odměna za tři týdny práce. Dnes se přede mnou otevřela šance a já ji využil," říkal v cíli. Je to první letošní vítězství pro Francii, ale už páté pro tým Jumbo-Visma, která navíc pravděpodobně získá i žlutý, zelený a puntíkovaný dres.
"Wout mi ráno řekl, že se dnes pojede na mě. Hned jsem si vzpomněl na tu etapu z Paříž–Nice, kde mi to ale řekl až v závěru. Viděl jsem 1500 metrů před cílem příležitost a šel si za ní," dodal Laporte, který v Cahors vybojoval největší vítězství své profesionální kariéry, která začala před osmi lety v dresu Cofidisu. Tato stáj paradoxně na triumf čeká už čtrnáct let a vítězství Samuela Dumoulina v Nantes.