Připadal jsem si úplně prázdný, přiznal Mohorič. Ocenil své parťáky z úniku
Hodně zhluboka si oddechl slovinský cyklista Matej Mohorič, který po nevydařeném začátku Tour de France začíná získávat zpět ztracené sebevědomí. To potvrdil ve spurtu trojice uprchlíků, v němž v cíli 19. etapy těsně porazil vítěze čtvrteční etapy Dána Kaspera Asgreena.
Mohorič po vyhlášení vítěze vytřel slzy z očí, které byly znamením toho, že si moc dobře uvědomuje, co ho to stálo sil. Posledních pětatřicet kilometrů projel průměrnou rychlostí přes padesát kilometrů v hodině, což ukazuje, jaký to byl kvapík. "Prošli jsme si za poslední měsíc těžkými časy. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že sem ani nepatřím," vzpomínal.
"V prvních týdnech jsem se nedokázal dostávat do úniků, vždycky se tam našel někdo silnější. Nedokázal jsem s nimi udržet tempo. Průměrná úroveň jezdců byla tak vysoká, že jsem si říkal: Co tady vůbec dělám?" vzpomínal šťastný vítěz etapy v cíli. "Ale nakonec se mi povedlo dostat ze sebe to nejlepší," konstatoval s úlevou.
Vzpomínal, kolik úsilí tohle vítězství stálo jeho i jeho rodinu. "Cyklistika je tvrdý sport. Bylo mi líto ve sportu Bena O'Connora, který to rozjížděl a asi tušil, že na to nemá," komentoval dojezd trojice uprchlíků, z nichž O'Connor skončil třetí.
A pochválil Kaspera Asgreena, kterého v cíli nakonec porazil, na což museli čekat, až co ukáže cílová kamera. "Držel jsem se ho, protože vyhrál včerejší etapu, a věděl jsem, že je z nás asi nejsilnější," popisoval taktiku ve spurtu, který pro něho skončil úspěšně.
V průběhu závodu prožíval těžké dny, kdy si prý připadal úplně prázdný. "Ale podařilo se mi se zase nastartovat. Nebylo to lehké – ráno se probudíte a v jednu jdete na start, končíte někdy večer. Kolem vás je plno další práce ostatních lidí – mechaniků, masérů..." popsal, jak si uvědomoval svoji odpovědnost za úspěch celého týmu.
