Nejvíc mě to bolí po rovině. Jak se šlape Seppu Kussovi, nejlepšímu domestikovi pelotonu

Pětkrát tým Jumbo-Visma vyhrál s některým ze svých jezdců třítýdenní závod. Čtyřikrát to dokázal Primož Roglič, který se radoval třikrát na Vueltě a letos na jaře také na italském Giru. Jeden triumf pak na loňské Tour přidal Jonas Vingegaard, který je na dobré cestě zvítězit i v letošním ročníku. 

Co mají všechna vítězství společného? Seppa Kusse. Osmadvacetiletý cyklista z amerického Duranga kdysi začínal s úplně jiným sportem: Po vzoru svého otce, který trénoval americkou reprezentaci, běhal na lyžích. Později se však přes horská kola dostal až na silnici. Od roku 2018 je součástí nizozemského týmu Jumbo-Visma.

A stal se nejlepším domestikem současného pelotonu. Kdysi byl obdivován George Hincapie nebo Richie Porte. V posledních letech je to ale právě Kuss, kterého vidíme v závěrečných pasážích důležitých etap, jak jako poslední zůstává s Rogličem či Vingegaardem. Je to zbraň k nezaplacení.

Někdy bych chtěl dostat volnou ruku

Jak vlastně vidí svou roli? "Chci jet takové tempo, o kterém vím, že sedí Jonasovi a jeho dovednostem a zároveň je takové, že zabraňuje Pogačarovi dělat to, v čem je tak dobrý (prudké nástupy). Jsou to hodně odlišní závodníci," soudí Kuss. "Myslím ale, že můj lídr v horách vyhraje," usmívá se.

Přestože už vyhrál etapu na Tour i Vueltě a letos se před časovkou držel dokonce na šestém místě klasifikace, sám na celkové pořadí necílí. To se ale v budoucnu může změnit. Ostatně, i jeden z jeho předchůdců v roli superdomestika, Australan Porte, se v pozdějších fázích své kariéry dostal k roli lídra. Dotáhl to až ke třetímu místu celkově na žlutém závodě.

"Těžko říct. Ale ta možnost by se mi hodně zamlouvala. V tomhle týmu je však tolik dobrých závodníků, že příležitostí moc není. Všem je jasné, že to jsou ti nejlepší jezdci na světě, takže já nemám problém být tím, kdo jim pomáhá," líčil Kuss o volném dni, jak vidí svou roli coby nepostradatelné součástky týmu. 

Sám říká, že by se mu zamlouvala jakási "volná" role. "Nepotřeboval bych k tomu ani žádnou týmovou podporu... Seděl bych si vzadu v pelotonu během rovinatých etap a snažil se vyhýbat problémům. Pokud by mě třeba poslali na Giro s Olavem Kooijem a jeho sprinterským vláčkem, to by bylo ideální," dodal Kuss.  

Je ale nutno dodat, že ne každý domestik zvládne podobný přechod. Ostatně i sám Richie Porte si prožil několik neúspěšných let, kdy se mu v nové roli nedařilo. "Někdy cítím, že pokud mě netíží žádné očekávání, je ze mě lepší závodník. Když musím myslet na to, co se ode mě čeká a co potřebuju udělat, tak to tak dobré není," přiznává Kuss.

Navíc dodává, že pokud se mu zrovna nedaří, je náchylný ke ztrátě motivace. "Jsem v tomhle docela emotivní závodník," usmívá se Kuss, kterému šéf jeho týmu Richard Plugge začal říkat "pošťák". "Docela se mi to líbí, zní to pěkně," směje se americký domestik a jeden z nejspolehlivějších "pošťáků" současného profipelotonu.

Fanoušci musí být za své chování odpovědní

Třeba k tomu v budoucích letech dojde a Američan, který se usadil v horách v Andoře, dostane svou velkou příležitost. Na letošní Tour jej často vidíme, jak zůstává jako poslední s Vingegaardem a Tadejem Pogačarem. O minulém víkendu se však také ocitl v hromadném pádu, kdy právě jeho srazil neohleduplný a nepozorný fanoušek.

"Takové chování fanoušků by mělo mít následky. Silnice, to je náš pracovní prostor. Není možné, aby byl úplně bezpečný, nejde prostě všude postavit bariéry," připouští a dodává, že fanoušci, jako byl ten v sobotu, mohou zásadně ovlivnit celý závod. "Nejsem z toho naštvaný, jen tomu zkrátka nerozumím," dodává.

"Na závod byste měl jít s tím, že si chcete užít atmosféru a podívat se na jezdce. Strkat do silnice mobil a dělat si selfie, to mi prostě nedává žádný smysl. V každém městě vidíte lidi, jak se dívají do mobilů místo toho, aby skutečně sledovali závod," pokračuje. "Nerozumím tomu," uzavírá cyklista, v jehož závodním programu je kromě Gira a Tour také Vuelta.