Jeli jsme podlahu a skoro to vyšlo, mrzelo v cíli "únikáře" Wrighta
Kdo na Tour de France sledoval jen souboj Jonase Vingegaarda s Tadejem Pogačarem, možná si Freda Wrighta ani nevšiml. Jenže právě třiadvacetiletý britský cyklista patřil mezi nejaktivnější závodníky v celém závodě. A také ty s největší smůlou. Opakovaně zkoušel úniky a opakovaně končil v cíli bez vavřínu.
Mladý britský cyklista patří mezi objevy letošní sezony, a to nejen pro své sedmé místo na závodě Kolem Flander. Wright patří mezi ty typy závodníků, kteří se nebojí riskovat - a zaútočit, i když situace nepůsobí tak, že by měla být v jeho prospěch. Na Tour de France, kterou jede podruhé ve své krátké kariéře, to ukázal mnohokrát.
V osmé etapě jej peloton jako posledního ze skupiny uprchlíků pohltil až na posledních třech kilometrech, z vítězství se radoval Wout van Aert. V desátý den závodu byl vepředu znovu, aby se v etapě číslo 13 do Saint Étienne ocitl vítězství skutečně velmi blízko. Jenže Mads Pedersen byl ve finiši tříčlenné skupiny o chloupek rychlejší.
"Stačil takový kousek," smutnil tehdy. Člověk ale nemusel být prognostik, aby tušil, že to odvážný Brit ještě v závodě zkusí. A zkusil, v devatenácté etapě. Jeho únik byl až tím druhým během dne, neboť první skupina ve své snaze neuspěla. A tak 34 kilometrů před finišem ještě spolu s Jasperem Stuyvenem a Alexisem Gougeardem nastoupil.
"Každý si myslel, že to na sto procent bude sprint. Ale třicet kilometrů před cílem jsem najednou vycítil šanci a řekl si, že do toho jdu. Jel jsem úplnou podlahu, až se nám ve třech podařilo odjet," popisoval po etapě člen týmu Bahrajn-Victorious, který nezažívá dobrou Tour de France.
Na týmu se podepsalo policejní vyšetřování i odstoupení obou lídrů: Jack Haig si v páté etapě zlomil zápěstí, Damiano Caruso zase před tou osmnáctou vyčerpaný závod vzdal. A tak je Wright vlastně jediným, kdo o sobě ze sestavy bahrajnské stáje dává vědět. "Jestli jsem zklamaný? To nejsem. Sprint bych stejně nevyhrál... Bylo to fakt blízko," dodal.
Laporte ještě měl z čeho brát
Popsal i úplný závěr etapy, kdy se zezadu přiřítil Crhistophe Laporte. "Podíval jsem se za sebe a byla tam malá mezera, tak jsem si řekl, že teď fakt už musím jet. Věděl jsem, že peloton je blízko. Gratulace Laportovi, ten kolem mě projel opravdu hodně rychle. Zbývaly mu síly," pousmál se nakonec osmnáctý Wright.
Jeho výkony na letošní Tour de France možná zůstanou zapomenuty v záplavě superlativů, které si vysloužily výkony závodníků týmu Jumbo-Visma. Jsou to ale i tyto nenápadné příběhy, které dělají z Tour ten velký závod. A kdo ví, třeba se Wright v budoucích letech dočká. Za svou snahu by si to jednoznačně zasloužil.
