Sagan: Byl to jeden z mých nejtěžších dnů na kole
Kamera se mu v první polovině etapy věnovala častěji, než by sám chtěl. Posléze se mu už nevěnovala vůbec. Peter Sagan zůstal daleko za pelotonem. Zranění, která utrpěl po pádu v 17. etapě, bolela jako čert. Trojnásobný mistr světa ale nakonec dokončil v grupettu, zvládl časový limit a v cíli prohlásil: "Byl to jeden z mých nejtěžších dnů na kole."
Nebyl to pěkný pohled. Sagan se na kole kroutil, v jeho tváři jedna bolestivá grimasa následovala druhou. Někdo mohl zapochybovat, zda suverénní lídr bodovací soutěže vůbec etapu dokončí, případně zda se mu to podaří ještě před časovým limitem. Když peloton začal stupat na Col du Tourmalet, byl Sagan dávno kdesi vzadu.
Nepravděpodobné se však přesto stalo skutečností. Trojnásobný světový šampion z kola neslezl a etapu dokončil: grupetto mělo na absolvování dne o 46 minut více než vítězný Primož Roglič. Sagan a spol. to nakonec zvládli za necelých devětatřicet minut. Navzdory prodělanému utrpení úřadující slovenský mistr v Laruns házel úsměvy.
"Myslím, že to byl jeden z mých nejtěžších dnů na kole," řekl v cíli. "Pro mě to znamená víc než má tři dosavadní vítězství. Ještě musím přežít časovku. Ale je mi jasné, že to bude jednodušší," prohlásil o pyrenejské etapě, která kromě Tourmaletu vedla mimo jiné i přes Col d'Aubisque. Nic jednoduchého pro spurtery s bolestivým zraněním.
"Psychicky jsem to zvládl – to, že bych skončil, nepřicházelo v úvahu. Byl jsem si vědom toho, že musím dojet až do cíle. Nezáleželo, jestli v limitu nebo mimo něj – prostě jsem musel dokončit. Ale fyzicky to bylo fakt těžké," dodal Sagan. "Bolelo to jako čert, ale nakonec jsem vážně rád, že budu moct pokračovat," řekl.
V etapě se kolem něj seskupili domestici z týmu Bora-hansgrohe Maciej Bodnar, Lukas Pöstlberger a Daniel Oss. "Musím jim poděkovat, protože ukázali skvělou práci a hodně mi pomohli v rovinatých pasážích. Navíc mě povzbuzovali a udrželi tak v závodě. Řekl jsem si, že to s takovou pomocí musíme zvládnout," uzavřel Sagan.
