Letošní Tour de France bude v mnoha ohledech ročníkem návratů (a teď není řeč o nekonečných příbězích typu kapel Kiss či Elán, které se "vracejí" od dob, v nichž francouzské asfaltky ještě brázdila jména jako Ullrich, Virenque či Zabel). Nejde zdaleka jen o osobní příběhy, kdy se ve startovní listině objeví řada známých závodníků, kteří loňský (případně i další) Grand Boucle z nejrůznějších důvodů vynechali.
PREVIEW TOMÁŠE JÍLKA: Společenstvo žlutého dresu aneb Návrat krále?
Comeback zaznamenají také některá dějiště dojezdů etap s dlouhou a dramatickou historií, především akvitánská perla a hlavní světová metropole vína Bordeaux, kam peloton Tour zavítal osmdesátkrát, ovšem naposledy před třinácti lety (kdy tu v hromadném dojezdu zcela nepřekvapivě dominoval jistý Mark Cavendish), nebo naopak pro ty nejlepší vrchaře určená lahůdka na závěr úvodního bloku Puy de Dome, jedno z ikonických míst spojení Tour a Centrálního masivu.
Pokud byste se zeptali francouzských fanoušků, kteří už něco pamatují, co je pro ně největší legendou historie žlutého závodu, jednou z nejčastějších odpovědí by byl bezpochyby spektakulární duel Anquetil vs. Poulidor právě ve stoupání na 1415 metrů vysoký vyhaslý vulkán. Podobně strhující bitvy jako tu z roku 1964 později předvedli snad už jen Armstrong s Pantanim či Contador s Andym Schleckem.
Po roční pauze jsou zpátky v tradičně pestrém menu plném delikates, které připravil tým zkušených kuchařů kolem šéfa závodu Christiana Prudhomma a technického ředitele Thierryho Gouvenoua, speciální bonifikační prémie, které především v úvodu Tour, kdy ještě nebudou výraznější rozestupy v průběžné klasifikaci, mohou zásadně ovlivňovat celkové pořadí a klidně i majitele nejcennějšího trikotu.
Ne náhodou byly v původním plánu dva ze šesti těchto strategických bodů umístěny hned do zahajovacího víkendu v Baskicku, pak se ale nejspíš vedení ASO leklo, že by vítěz úvodní etapy nemusel být zároveň prvním nositelem žlutého trikotu, a 5 (!) dnů před startem Tour časové dárky za vrchol Pike, který přijde deset kilometrů před cílovou čarou, zrušilo. Každopádně i tak bude osm sekund pro prvního na vrchařské prémii těsně před cílem třeba druhé etapy určitě velkým lákadlem a zárukou divácky atraktivního útočného závodění.
Španělské tango na úvod
Velký start Tour se po jednatřiceti letech vrací do Španělska, znovu do severního regionu Baskicko (v době absolutistické vlády domácího Miguela Induraina se v roce 1992 startovalo v San Sebastiánu, kde tentokrát bude finišovat druhá etapa). Tohle s aglomeracemi více než čtyřsettisícové město u Biskajského zálivu je vždy týden po konci Tour cílovou destinací největší klasiky na území jižních sousedů Francie, kde v poslední době vítězí téměř výhradně světoví šampioni. Ve zvlněné krajině s pohnutou historií protkanou krvavou snahou o samostatnost rozhodně nečekejte nějaký pohodový rozjezd Tour, kde by šlo "jen" o spurtérské koncovky. Kolik velkých favoritů asi bude už po prvním víkendu ve ztrátě?
Začátek ve Španělsku s sebou logicky přináší i brzkou návštěvu Pyrenejí; první mimořádná vrchařská prémie už v páté etapě, to je velmi neobvyklé. Celkově je letošní Tour kopcovitější než ty poslední – například horských prémií kategorií HC, 1 a 2 je v součtu o sedm víc než v loňském ročníku. Nebude chybět ani žádný z těch nejmohutnějších masivů Francie (vedle Pyrenejí ten Centrální, Alpy, Jura a Vogézy).
Balóny na závěr
Vloni tam končila obnovená ženská Tour. V covidovém roce 2020, kdy se Tour odložila na přelom srpna a září, tam Tadej Pogačar předvedl jednu z nejslavnějších "loupeží" žlutého dresu v historii. Severovýchodní pohoří Francie Jura a Vogézy se už dávno jen způsobně nekrčí ve stínu alpských a pyrenejských velikánů. Do necelých 134 kilometrů předposlední etapy organizátoři v neúprosném sledu naládovali šest tvrdých stoupání včetně alsaského a malého "balónu", jak se místním průsmykům říká. Tohle bude opravdové superfinále 110. ročníku čtyřiadvacet hodin před pařížskou galajízdou.
Jenže pokud chcete vybrat klíčové dny Tour, tak musíte, jak velí hezká tradice neodhadnutelnosti a pestrosti scénáře posledních let, zaškrtnout téměř všechny. Tady totiž platí víc než kdekoli jinde, že pořád se něco děje a nebezpečí ztráty číhá na favority v podstatě všude. A i v tom je Stará dáma tak neodolatelně krásná.
Bude to znovu Pogačaroděj?
Ten nejdůležitější návrat roku chce zrežírovat slovinský diktátor s úsměvem nesmělého a zároveň rošťáckého studenta Tadej Pogačar. Zatímco začátek roku měl naprosto snový a vyhrával, kam přijel (a hlavně k dřívějším triumfům na Monumentech Lombardie a Lutych–Bastogne–Lutych přidal další na Kolem Flander, kde vycvičil v tomto terénu výrazně zkušenější duo Van der Poel + Van Aert), na zmíněné nejstarší klasice La Doyenne přišla drsná stopka v podobě dosud nejvážnějšího zranění v zářné kariéře rodáka z městečka Komenda východně od Kranje.
Zlomenina zápěstní kůstky levé ruky znamenala pro Tadeje nejen konec nadějí na ardenský hattrick (což před ním dokázali jen Davide Rebellin a Philippe Gilbert), ale především zásadní komplikaci v nalajnované přípravě na Tour. Závodní pauzu měl sice majitel šesti desítek profivýher v plánu v každém případě, ale v plném zdraví se přece jen trénuje mnohem lépe. Jednou z nejzásadnějších otázek tohoto července tak je forma, pohoda a jistota, s jakou "Pogi" do Bilbaa dorazí (suverenita na domácím šampionátu jen lehce naznačila).
Společně s obhájcem prvenství Jonasem Vingegaardem na posledních dvou ročnících Tour vytvořili Dvě věže, které se jako mrakodrapy tyčily nad všemi konkurenty. Zvlášť jejich loňský souboj nabídl spoustu zápletek, zvratů, dramatických momentů, překvapení a možná na prvním místě i příkladů vzájemného respektu a rytířského chování. Jejich příprava na pokračování velké rivality nemohla být rozdílnější: zatímco Pogačar poprvé zažívá pozici rekonvalescenta, Vingegaard zjevně časuje formu naprosto ideálně, viz jeho dominantní představení na Critériu du Dauphiné.
Vezme si tedy dvojnásobný šampion nejkrásnějšího sportovního svátku žlutý "prsten" zpátky do své moci?
A s napětím budeme očekávat zodpovězení spousty dalších neodbytných otázek:
Bude to opravdu jen duel těchto dvou, nebo do boje o nejvyšší stupínek důrazně zasáhnou další?
Vrátí se tým Ineos do jedné z hlavních rolí? A co Bernal?
Bude mít domácí Francie po šesti letech zase svého zástupce mezi nejlepší trojkou? Tedy zapomene vloni čtvrtý David Gaudu na trápení z generálky na Dauphiné?
Jakou rozlučku zažijí Thibaut Pinot nebo Peter Sagan?
Odpoutá se Mark Cavendish od Eddyho Merckxe v počtu etapových prvenství?
Co předvede nejočekávanější nováček závodu, eritrejský expres Biniam Girmay?
"Nechají" jezdci na celkové pořadí tentokrát puntíkatý dres někomu z dříčů z řad neúnavných uprchlíků?
Do kolika maratonských úniků se pustí Magnus Cort a Matej Mohorič?
A jak tým Bahrain-Victorious uctí památku nedávno tragicky zesnulého Gina Mädera?
Odpovědi Vám přinesou přímé přenosy na ČT sport a ČT sport Plus, které i letos nabídnou očima našeho štábu pohled do zákulisí tohoto celospolečenského fenoménu, a díky naší sehrané skupině expertů-komentátorů, z nichž se většina největšího cyklistického svátku zúčastnila, také takticko-strategickou analýzu vývoje jednotlivých etap díky jejich bohatým závodnickým zkušenostem. A nudit se snad nebudou ani ti, které víc než jméno konečného vítěze zajímají úchvatné kulisy, v nichž se tento pestrobarevný festival odehrává.
Ať už se v oněch třech týdnech stane cokoli, nejvyšší zákon zůstává jako vždy stejný: "Jeden žlutý dres jim vládne všem."
Přejme všem účastníkům především bezpečný dojezd až do cíle.
Vive le Tour!