Houle vyhrál poprvé v kariéře a hned na Tour. Patří mému bráchovi, věnoval svůj triumf

Jednatřicetiletý cyklista z kanadské provincie Québec nepatří k těm, kteří by vyhrávali často. Právě naopak. Mezi vítěze se člen týmu Israel-Premier Tech zařadil vůbec poprvé – a hned na Tour de France. "Nikdy jsem nevyhrál žádný závod. Takže bych řekl, že tohle je to správné místo," usmál se Houle v cíli.

Uspěl hned v prvním dnu závěrečného týdne žlutého závodu, kdy peloton musel překonat dvě těžké prémie, Port de Lers a Mur de Péguére. A právě na té druhé – vůbec nejprudším kopci celého ročníku letošní Tour – kanadský cyklista nastoupil z úniku. Nevypadalo to kdovíjak nebezpečně, ve skupině byla známější jména. Jenže Houle vytrval.

"Když jsem zaútočil, tak to bylo hlavně proto, abych připravil pozici pro Mika Woodse. Když mě nechali odjet, jel jsem naplno. Pořád jsem to držel, v prudkých pasážích trpěl jako zvíře... Věděl jsem, že když nahoře budu mít půlminuty, tak by to mohlo vyjít," líčil v cíli Houle, který se skutečně přes vrchol přehnal jako první. Před ním bylo 27 kilometrů pozvolného sjezdu.

"Pak se to dlouho drželo okolo třiceti vteřin, bylo to napínavé, ale nikdy jsem nepovolil. Ve sjezdu jsem jim ještě trochu odjel, a když mi řekli, že už mám minutu, věděl jsem, že už bych to měl dokázat," dodal. Nebylo to přitom vůbec snadné. "Trochu jsem se bál, protože jsem měl mírné křeče a nedařilo se mi spojit s autem, takže jsem neměl žádné jídlo," líčil.

Přesto mu vše vyšlo a Houle mohl v cíli slavit. Je to jeho první vítězství a teprve druhé pro kanadskou cyklistiku: to první získal před 34 lety Steve Bauer, shodou okolností týmový ředitel Houlovy stáje Israel-Premier Tech. Kanadskou radost v cíli podtrhl Mike Woods, který finišoval na třetím místě a v cíli se s krajanem dojatě objímal.

Pro Houla samotného to byl velmi emotivní den ještě z jiného důvodu. Spolu se svým bratrem Pierrickem jako děti sledovali doma v Kanadě přenosy z Tour de France a snili o tom, že se stanou sami profesionálními cyklisty. Hugovi se to na začátku minulého desetiletí skutečně podařilo, jeho bratr ale přišel o život při nehodě, když jej při běhání srazil opilý řidič automobilu.

"Měl jsem sen vyhrát tu etapu pro mého bráchu, který zemřel v době, kdy jsem se já dostal do profesionálního pelotonu. Tohle vítězství je pro něj. Trvalo mi to dvanáct let, ale dneska jsem to dokázal," řekl Houle v cíli v slzách. Je brzy hodnotit, ale až se bude po skončení Tour přemítat nad tím, který z cyklistů si vítězství v etapě zasloužil nejvíc, bude právě to jeho žhavým kandidátem.