Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Český veslařský klub Pardubice

PREVIEW TOMÁŠE JÍLKA: Furt ve střehu

Když jsem si začal podrobněji prohlížet detaily jednotlivých etap 109. ročníku Tour de France, hned mě napadlo hlavní heslo, kterým by se měly řídit všechny týmy se zájmem o celkové pořadí – jak už je dobrým zvykem, na trase Staré dámy můžou číhat "pasti" v podstatě kdekoli, třeba i ve zdánlivě pro spurtéry jasně šitých dnech. Jenže pak jsem si při komentování přenosů z poslední velké generálky Kolem Švýcarska uvědomil, že název tohoto článku bude mít letos ještě jeden, podobně důležitý význam. 

Je nám líto, video expirovalo.
Startuje Tour de France, Pogačar bude usilovat o vítězný hattrick

Obávám se, aby tvorba sestav pro letošní ročník nejkrásnější (nejen) sportovní akce roku tak trochu nepřipomínala lepení kádrů třeba národních týmů před hokejovým mistrovstvím světa (bude prostě minimum času na "sehrávání", sestavy se můžou doplňovat na poslední chvíli). Jestli si totiž někdo myslel, že strašák jménem C-19 už světový peloton definitivně opustil, tak průběh švýcarských etap, kde závodníci opouštěli startovní pole rychleji, než těm ostatním přibývaly kilometry na tachometru, každého drsně vyvedl z naivního omylu. 

Nepamatuju, že by v posledních letech někdy panovala taková nejistota ohledně konečných nominací téměř všech týmů před Grand Boucle. Zatímco další "přípravný" závod Critérium du Dauphiné z tohoto pohledu proběhl poměrně hladce, v zemi helvétského kříže se doslova zhmotnily ty nejhorší černé můry všech sponzorů, majitelů, manažerů či sportovních ředitelů, které je děsí těsně před startem události sezóny. 

Obléknete se do žlutého trikotu průběžného lídra, ale následující den už se v něm na startu nepředstavíte; po víc jak ročním čekání zase vyhrajete etapu na akci nejvyšší série a o pár dnů později máte (minimálně) potřetí během 2 let pozitivní test na covid; nebo se vašemu týmu vyhýbají pády a zranění, jenže pak ho musíte celý stáhnout z dalšího průběhu závodu…

"Furt ve střehu", jak by pravil klasik, tak letos bude muset být mnohem širší kádr, než bylo obvyklé v minulosti. Naprosto klíčové bude, aby v "závodním módu", tedy mentálně připravení na start top závodu sezóny byli i ti jezdci, kteří jsou zdánlivě jen zálohou s relativně malou šancí na samotnou účast na Tour. To bude zásadní součást práce a přístupu všech členů týmů, pochopitelně vedle snahy minimalizovat jakékoli riziko nákazy.

Téměř zázrakem lze nazvat skutečnost, že především na konec léta odsunutý ročník 2020 proběhl (s výjimkou ředitele závodu) z pohledu korona-pandemie až neuvěřitelně hladce. Teď je světová cyklistika v situaci, kdy v obrovské nejistotě a ohrožení původně plánovaných nominací, strategie a plánů pro ty tři strhující týdny jsou ty nejfavorizovanější stáje. UAE, Jumbo či Bahrain předčasně opustily Švýcarsko, ideální situace rozhodně nepanovala ani u Grenadýrů, a tak dlouho připravované scénáře (tedy kdo bude lídrem na Tour, jak byly rozloženy síly mezi Dauphiné a Tour de Suisse, jak se ladily vazby mezi týmovými kolegy) se klidně můžou zásadně přepracovávat. 

Mimochodem na samostatnou studii a analýzu by rozhodně byla skutečnost, že nejlépe z celé švýcarské šlamastyky vyšly až na výjimky francouzské stáje. Tohle všechno přidává letošnímu žlutému dobrodružství ještě před velkým startem na neodhadnutelnosti a zajímavosti pro diváky a na nervech týmovým manažerům a sportovním ředitelům.

Jonas Vingegaard a Primož Roglič na Critériu du Dauphiné
zdroj: ČTK/ZUMA autor: David Stockman

Startovat se bude nejseverněji v historii Tour

Historický moment Tour zažije hned na svém začátku v podobě nejsevernějšího startu v historii, v jedné z metropolí, která by klidně mohla kandidovat na titul "hlavní světové město cyklistiky" – úvodní časovka ulicemi Kodaně (výjimečně už v pátek) aneb o rok odložená party kvůli přesunu nejrůznějších sportovních akcí v loňském roce, to bude oslava v království nejen Hanse-Christiana Andersena, ale i kola. Následují dvě etapy po dánských ostrovech, které mohou klidně způsobit podobnou akci "kulový blesk" jako některé "placaté" etapy v předchozích třech ročnících Tour.

První týden na francouzském území (a částečně i belgickém a švýcarském) bude vším možným, jen ne nějakým poklidným čekáním na vjezd do velehor. Pátá etapa děsí favority celkového pořadí, kteří obvykle nevyhledávají drsné severské klasiky, skoro 20 kilometry po dlážděných úsecích, známých z královny klasik Paříž–Roubaix. O dva dny později se karavana Tour znovu vrací na v poslední dekádě nejčastěji využívaný horský dojezd, Planinu krásných dívek ve Vogézách (pro Primože Rogliče to předloni bylo spíš místo velmi ošklivých čarodějnic). Navíc stejně jako před třemi lety i se šotolinovým nášupem v samotném závěru. Do průběžné klasifikace určitě promluví i dvojice švýcarských etap, jedna finišující v srdci olympijského hnutí v Lausanne, druhá, zakončující úvodní blok, s dvěma vrchařskými prémiemi první kategorie.

Lahůdkou o 2 chodech prostředního týdne, která leckomu jistě pořádně ztěžkne v žaludku, je bezpochyby ďábelská kombinace etap číslo 11 + 12; během 24 hodin budou muset cyklisté zvládnout pět (!) horských prémií mimořádné kategorie: dvakrát přes Galibier z opačných směrů, na den francouzského národního svátku 14. července jako cíl naplánované legendární pivem provoněné zákruty Alpe d´Huez – je třeba dodávat víc?

Další pasti pro jezdce usilující o co nejvyšší konečné umístění tradičně nastražily "středně propečené", tedy jak je pořadatelé charakterizují "medium" etapy na přelomu druhého a posledního týdne v Centrálním masivu s dojezdy v Mende a Foix – ideální terén pro totální cyklistiku!

Geraint Thomas, vítěz červnového závodu Kolem Švýcarska
zdroj: ČTK/Panoramic autor: Vincent Kalut

Pyreneje, závěrečná časovka a finále v Paříži

Závěr Tour má v posledních letech už celkem ustálenou podobu (teď ovšem není řeč o "povinném" dojezdu na Elysejských polích): dva pyrenejské brutální testy s kopci dobře známými (Aspin, Aubisque, Hautacam) i novými (Spandelles), které asi zásadně vymalují podobu top desítky, jsou následovány rovinatou devatenáctou etapou s předpokládaným únikem početné klasikářské party, a "vinařsko-sýrařskou" časovkou (součet chronometrů v hodnotě 54 kilometrů je na poměry současných grand-tourových akcí opravdu hodně výživný, na Grande Boucle mimochodem druhý nejvyšší za posledních devět let).

Stát se spolehlivým lídrem týmu pro celkovou klasifikaci na třítýdenním etapáku, to opravdu není disciplína, kterou se lze naučit ze dne na den; i proto je v posledních letech tak málo případů, kdy to "náhradník" za indisponovanou jedničku zvládl na top úrovni (např. Carapaz, Caruso, König. Vingegaard). Znovu se tak vracíme k pravidlu číslo jedna: "furt ve střehu". Kdo na něj jen na chvilku během letošní Tour de France zapomene, nemá šanci na žlutý trikot. A právě vzhledem ke všem zmíněným okolnostem, které nikdo nemůže mít nikdy plně pod kontrolou, bude 109. ročník ještě větší detektivkou než obvykle.

Stará dáma stojí i letos před velkou výzvou a znovu musí potvrdit, že i přes přibývající léta otáčky jejích kol prostě nedokáže nic zastavit; vždyť už se v minulosti úspěšně poprala s tolika problémy a nástrahami osudu. Žlutý karneval totiž k francouzské DNA patří stejně neodmyslitelně jako Eiffelovka, výtečné víno, lanýže, stávky a Bébel.

Vive le Tour! 

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články