Peloton ho nechytil. Jelle Wallays porazil z úniku sprinterské týmy
Kdo se podívá jen na poslední metry osmnácté etapy, přijde mu, že Jelle Wallays musel přesprintovat celé sprinterské pole. Jenže to by bylo pouhé zdání. Devětadvacetiletý Belgičan totiž strávil celý den v úniku a spolu se svým kolegou Svenem Erikem Byströmem dokázali z posledních sil nápor pelotonu odrazit. Ve finiši měl Wallays více sil než jeho norský kolega.
O den dříve žila Vuelta stoupáním na Balcón de Bizkaia a příběhem Mika Woodse, který vítězství věnoval svému synovi, jenž se před dvěma měsíci narodil mrtvý. Byly to silné okamžiky: jednatřicetiletý Kanaďan se po letech snažení konečně dočkal velkého úspěchu. V pelotonu nebyl nikdo, kdo by mu triumf nepřál.
Osmnáctá etapa probíhala dlouho mnohem poklidněji. Rovinatý profil nahrával sprinterům, jejichž týmy si držely tříčlenný únik na dosah. Elia Viviani a spol. nechtěli dopustit překvapení. Jenže nastal nepravděpodobný a vždy strhující scénář – zbývající uprchlíci Jelle Wallays a Sven Erik Byström vjeli do posledního kilometru s patnáctivteřinovým náskokem.
A ten si s vypětím všech sil udrželi. Peloton byl celý den nablízku a myslel si, že to bude snadná kořist. Ovšem Wallays spolu s Byströmem závěr napálili a ani velmi dlouhý sprint Petera Sagana je neohrozil. Wallays na posledních metrech zabral a přesprintoval svého norského kolegu z úniku. Životní úspěch, s nímž nikdo z cyklistů nepočítal.
"No, vážně jsem s tím nepočítal, všichni si mysleli, že to bude sprint. Ale já jsem měl v plánu, že to zkusím, a věděl jsem, že to může dopadnout. Když jsem viděl, že máme skoro půlminutový náskok, tak jsem pochopil, že musím něco předvést. Opravdu tvrdě jsem pracoval, aby se mi to podařilo," líčil v cíli jezdec stáje Lotto-Soudal. Na příští dva dny se těší. "Žiju v Andoře většinu své profesionální kariéry, od roku 2015. Stoupání velmi dobře znám, bude to drsné. Pokusím se udělat si vlastní závod a myslím, že můžu vyhrát," dodal.
