Nezastavil jej déšť ani soupeři. Duhový dres patří Tomu Dumoulinovi

Největší závody roku. Na Grand Tours jezdci mohou získat prestižní dresy, jen vítězové ze světového šampionátu (a od loňského roku i z toho evropského) ale jeden takový mohou nosit po celý následující rok. O duhový dres pro nejrychlejšího časovkáře závodilo v norském Bergenu 65 jezdců, mezi nimi nechyběl ani Jan Bárta.

Pětinásobný český šampion začal velmi svižně a držel se na úrovni v té době vedoucího Jana Tratnika nebo za ním startujícího Edvalda Boassona Hagena, kterému drželi palce fanoušci okolo trati. Právě on byl hlavní kartou norského týmu a diváci přímo v Bergenu ho zdravili hlasitým potleskem. Ten ale provázel každého z účastníků časovky – srovnání například s loňským MS v Kataru vyznělo zcela jednoznačně ve prospěch norských pořadatelů.

Přestože dopředu avizoval, že nebude na rozdíl od mnoha svých soupeřů před závěrečným výstupem na Mount Floyen měnit kolo, nakonec Bárta rychlou výměnu absolvoval a vydal se do prudkého tříkilometrového stoupání se sklonem devíti procent. Na úzké cestě, kterou obsypaly početné zástupy norských příznivců, ale na nejlepší nestačil. Zkušený časovkářský matador byl v cíli desátý a věděl, že dalších 18 jezdců ještě bude následovat. 

"Šlo o hodně technickou trať. Výměna byla relativně rychlá, ale ten kopec byl jednoznačně výhodou pro závodníky s lehkým časovkářským speciálem (který my nemáme)," hodnotil pro ČT v cíli Bárta. Jeho výkon nakonec stačil na celkové čtyřiadvacáté místo, což je pro českého závodníka jeho nejhorším umístěním na světovém šampionátu. V cíli ztratil na vítěze dvě minuty a 39 vteřin.

Jiní byli svižnější. Čtyrnásobný vítěz portugalského šampionátu Nelson Oliveira tak zajel čas, který byl o plnou minutu a 10 vteřin rychlejší než ten Bártův. Portugalec těsně odrazil nápor Vasila Kirijenky a Gianniho Moscona a doufal, že by mu jeho výkon mohl stačit na medaili. Ze startovní rampy se ale teprve spouštěli největší favorité v čele s Tomem Dumoulinem, Chrisem Froomem, Rohannem Denisem, Primožem Rogličem či Tonym Martinem.

Déšť komplikoval situaci

Nejrychleji začal letošní vítěz Giro d'Italia a zároveň člen zlaté sestavy stáje Sunweb z víkendového závodu týmů. Dumoulin vedl po prvním ze dvou okruhů o deset vteřin před Dennisem, Roglič ztrácel dvakrát tolik a Froome dokonce 24 sekund. Pak se ale po čtyřech slunných dnech v Bergenu poprvé pokazilo počasí. Na Dumoulina a spol. začaly poměrně intenzivně padat dešťové kapky, což rozhodně nehrálo v jejich prospěch.

Zatímco v cíli čekající lídr Oliveira absolvoval celý závod na suchu, později startující jezdci najednou museli v zatáčkách či na dlážděných úsecích jet opatrněji, což se na jejich časech nutně projevilo. K zemi šel Dennis, po jehož koleně stékal pramínek krve, a ostatní se na zmoklé trati klouzali. Zvlášť nedávný šampion Vuelty Froome měl na déšť a mokro nepěkné vzpomínky. Nikdo si nemohl dovolit ztrátu koncentrace.

Pod závěrečným výstupem na Mount Floyen ale byly karty rozdané jasně. Dumoulin se přiřítil a byl o plných 50 vteřin rychlejší než před ním startující Froome a stále vedoucí Oliveira. Nizozemský cyklista tak potřeboval jen kontrolovat tempo – i diváci okolo trati věděli, že pokud mu rázem nedojdou síly, duhový dres oblékne s velkým náskokem. A tak tomu také bylo.

Dumoulin neměnil stejně jako Froome kolo a na časovkářském speciálu místy snad dokonce svého soupeře v serpentinách viděl. V cíli měl na Rogliče, který se ve stoupání probojoval na druhou příčku, celých 57 vteřin. Froome ztratil na trati, která mu měla papírově velmi sedět, minutu a jednadvacet sekund. Těsně pod pódiem a sedm vteřin za bronzovým Froomem nakonec v Bergenu skončil Oliveira, páté místo obsadil Vasil Kirijenka.

"Měl jsem opravdu skvělý den. Skoro jsem si myslel, že mám rozbitý wattmeter, protože mi ukazoval tak vysoká čísla. Cítil jsem se vážně dobře, zároveň jsem nechtěl riskovat výměnu kola. A mám za to, že šlo o dobré rozhodnutí," líčil v cíli šťastný Dumoulin, který potvrdil vynikající šampionát pro Nizozemsko. Ti už předtím získali sedm zlatých medailí v týmové časovce.

Jde o první Dumoulinův triumf na mistrovství světa a zároveň skvělou tečku za nadmíru úspěšnou sezonou, v níž vyhrál Giro d'Italia, domácí mistrovství v časovce a dvě zlata na světovém šampionátu. Stal se také teprve pátým jezdcem, který v jednom roce vyhrál Grand Tour i světové zlato. Tím posledním byl před osmnácti lety v italské Veroně Jan Ullrich.