Nejlehčí etapa v kariéře, pak panika a ještě později euforie. Van Aert zatím na Tour exceluje

Strade Bianche. Milán-San Remo. Etapa na Critériu du Dauphiné. Belgický šampionát v časovce. To všechno zvládl Wout van Aert během tří srpnových týdnů. Nyní je září a k těmto úspěchům si může přidat vyhranou etapu na Tour de France, druhou ve své kariéře. Jestli si někdo zaslouží označení cyklista (zvláštního) roku, je to právě Van Aert.

A nejen kvůli svým vítězstvím. Vždyť ve čtvrté etapě Staré dámy byl zcela zásadní pro úspěch Primože Rogliče, pro něhož se doslova obětoval ve stoupání na Orcieres-Merlette. V předchozích dnech zase trojnásobný mistr světa v cyklokrosu jezdil k doprovodným autům a na svých zádech tahal litry vody pro své kolegy.

Takhle vypadá nezištnost, takhle se pozná, když má někdo třídu. Své sprinterské kvality ukázal v dojezdu pátého dne, když o půl kola překonal Ceese Bola. Zatímco Nizozemec měl perfektní "lead-out" od svých rozjížděčů, Van Aert byl ve finále na všechno sám - jeho tým má jiné starosti. Přesto zvítězil.

"Byl to náročný závěr, přitom předtím šlo asi o nejlehčí etapu, kterou jsem kdy jel. Nebyl žádný únik a jelo se pomalu, ale zase pak byl každý čerstvý a poslední hodina byla hodně hektická," popisoval Van Aert v cíli. "Každý chtěl být na čele, protože foukalo. Poslední kilometr byl trochu do kopce a já věděl, že by mi to mohlo sednout," dodal.

Okamžitě poděkoval svému týmu Jumbo-Visma. "Jsem šťastný, že jsem tuhle šanci dostal. Když máte jednu příležitost a proměníte ji, je to skvělé," svěřil se. Skoro jako by tak nebyl terén, v němž by belgický cyklista neexceloval. Snad jen opravdu velké kopce jsou (zatím) nad jeho síly.

V šesté etapě už jej znovu budeme vídat ve vláčku tzv. "žlutých vos", jak se Jumbo-Visma přezdívá na základě jejich dresů. "A budu pro tým pracovat ještě usilovněji. Naši lídři ukázali, že mají dobré nohy, a tohle bude důležitá etapa," říká před šestou etapou. V ní přijde na řadu druhý horský finiš ročníku na Mont Aigoual.