Motor jménem Gallopin. Francouz ujel v závěru Saganovi a spol.
Když se dva kilometry před finišem zvedl Tony Gallopin a odjel čelní skupině favoritů, mohli ještě mnozí pochybovat. Vždyť třicetiletý Francouz v posledních sezonách tolik nezářil a od jeho vítězství na Tour de France už uplynuly čtyři roky. Jenže Gallopin napálil vysoké tempo a v Pozo Alcón mohl začít pumpovat pěstí. Sedmá etapa byla jeho. V červeném pokračuje Rudy Molard.
Sedmý den teoreticky nebyl špatnou možností pro uprchlíky, jenže ať se závodníci snažili jakkoliv, peloton si nenechal zkřížit plány. Poslední jezdec z úniku, někdejší hvězda kanadské běžecké scény Michael Woods, padl třináct kilometrů před finišem. Do cíle už v té chvíli mnoho nezbývalo: jen zvlněná silnice a závěrečné táhlé stoupání.
Bylo jako dělané pro klasikáře. Ve vítězství by si ve svahu býval věřil také Michal Kwiatkowski, jenže druhý muž průběžného pořadí měl ještě předtím, než do stoupání závodníci najeli, pád. Polák se rychle zvedl, ztrátu stíhací jízdou stáhl na rovnou půlminutu, ale v koncovce, jako byla tato, už na triumf pomýšlet nemohl. Vpředu uháněli jiní. Mezi nimi především Tony Gallopin.
Třicetiletá francouzská hvězda stáje Ag2r La Mondiale zkusila nástup dva kilometry před cílem. Bylo to vcelku brzy, bylo to hodně odvážné. Jenže Gallopin napálil takové tempo, že už ho soupeři nespatřili. Peter Sagan vyhrál spurt o druhé místo, musel si ale hodně nadávat: tahle etapa mu utekla. Gallopin mezitím už slavil se svým týmem.
"Měli jsme plán, že zaútočíme, a když jsem viděl příležitost, vyrazil jsem. Přišlo to ve správný okamžik," pochvaloval si Gallopin. "Letos jsme měli hodně smůlu, mnohokrát jsem upadl a byl nemocný. Když jsem nedokončil Tour de France, rozhodlo se, že pojedu na Vueltu. A dnes jsem vyhrál, takže myslím, že to byl dobrý plán," dodal.
