Když jsem to dokázal já, tak může každý. Porte na své pódium dosáhl
Za bitvou Tadeje Pogačara s Primožem Rogličem se odehrával jiný souboj. Richie Porte se v posledních letech opakovaně snažil dostat na Tour de France mezi nejlepší a nikdy se mu to nepodařilo. Až nyní. Do Paříže dojede jako třetí muž pořadí.
V pozadí a mimo hlavní záběry kamer, které se pochopitelně věnovaly souboji Tadeje Pogačara s Primožem Rogličem, si jel svůj závod Richie Porte. Sám se musel obávat, co za pohromu jej zase potká - defekt, pád, všechny možné karamboly byly na stole. Když ale záhy předjel Miguela Ángela Lópeze, musel začít věřit, že to tentokrát bude dobré.
A bylo. Porte se před svého kolumbijského soupeře, který spadl až na šesté místo, s přehledem dostal a poprvé vystoupal až na vítězné pódium Tour de France. Na vítězného Pogačare ztratil během tří týdnů tři a půl minuty. "Tohle je asi má poslední Tour na celkové pořadí, takže je to vážně speciální," říkal v cíli.
"Nyní budu mít fotku se dvěma velkými šampiony, kterou si budu moci dát na zeď. Musím říct, že mi to ještě nedochází," usmál se australský jezdec v cíli závodu. "Cítím i obrovskou pokoru," dodal závodník, který se o vítězství pokoušel v minulých letech, ať už v dresu týmu Sky nebo Treku-Segafredo. Vždy jej ale něco zastavilo.
"Pro mě to byl vždycky podivný závod, měl jsem tolik katastrof, což se mi málem nevyhnulo ani letos," připomněl etapu, kde ztratil ve větru, nebo nedávný defekt v šotolinové části Plateau des Glieres. Pokaždé se ale dokázal vzchopit a cílové pódium je nakonec jeho, čtvrtý Mikel Landa je až dvě a půl minuty za Portem.
"Vyrůstal jsem při sledování Tour a australských hrdinů jako Stuart O'Grady, Brad McGee nebo Baden Cooke. To byli moji hrdinové, nejlepším z nich byl Cadel Evans (první australský vítěz, pozn. red.)," vzpomněl Porte v cíli. "Pro mě to bylo spoustu let dřiny. Teď jsem šťastný," dodal. "Ale jestli jsem to mohl dokázat já, tak kdokoliv," usmál se svou klasickou skromností.
