Jel jsem naplno a na víc jsem neměl, smutnil Roglič
Slovinští fanoušci se radují, není to ale Primož Roglič, kdo se jako první stane v Paříži vítězem Tour de France. Tadej Pogačar dokázal svého krajana neopakovatelným způsobem předčít v závěrečné časovce. Roglič v cíli přiznal, že už neměl síly, byť se snažil do posledních metrů.
Jestli někdo takový obrat čekal, musí být velký znalec cyklistika a také dobrý psycholog. Protože způsob, jakým Tadej Pogačar převzal iniciativu a zničil největšího favorita závodu, zřejmě v historii Tour de France nemá precedent. Ano, Laurent Fignon také Tour ztratil během posledního dne, tehdy to ale bylo mj. zdravotními problémy a technologickou nevýhodou.
Zde rozhodl prostý výkon, či lépe - v Rogličově případě - jeho nedostatek. "Nedokázal jsem to rozšlapat. Je to tak jednoduché. Čím dál víc mi scházela síla. Až do konce jsem jel na maximum," říkal Roglič, jehož týmový kolega Wout van Aert (sám v časovce čtvrtý) prohlásil, že ještě ráno nikdo neměl ponětí, že by si muž ve žlutém měl vybrat tak špatný den.
"Uvidím sám, jak se s tímhle srovnám. Můžu být spokojený s tím, jak jsem tady jezdil," poznamenal, smutek v jeho hlase byl ale citelný. Rogličovi jistě slouží ke cti, že jakmile se zmátořil a dokázal postavit nohy, jeho první kroky mířily k jeho krajanovi, který už dával poetapový rozhovor. Zazněla slova gratulace.
Pogačar zajel neuvěřitelnou časovku - takovou, na kterou dlouho nezapomene. Je druhým nejmladším vítězem v historii, méně bylo pouze v dávném roce 1904 Henrimu Cornetovi, který se navíc vítězem stal až po diskvalifikaci soupeřů. "Asi se mi jen zdá," říkal Pogačar v cíli. "Nevím, co bych k tomu měl říct..." hledal slova.
"Věděl jsem o každé zatáčce, každé díře v silnici. Tohle není jen moje práce, ale velké úsilí celého týmu. Ve stoupání jsem neslyšel žádné mezičasy, protože fanoušci byli hrozně hlasití, prostě jsem jel na maximum. Mým snem bylo jet Tour de France. A teď jsem ji vyhrál," nevěřil Slovinec tomu, že se právě zapsal do historie silniční cyklistiky.
