Giro odkrylo karty. Jaký bude příští ročník?

Organizátoři Giro d'Italia oznámili trasu dalšího ročníku jako první ze tří Grand Tour. Na první pohled hlavní změnou bude navýšení časovkářských kilometrů: z šestadvaceti v tomto roce na celých sedmdesát. To by samo o sobě mohlo nalákat hvězdy jako Remco Evenepoel, Primož Roglič či třeba Geraint Thomas.

Zvlášť v případě vítěze letošní Vuelty Evenepoela by takový krok dával smysl, neboť vedení jeho týmu je nakloněno tomu, aby ještě o rok odložil svůj debut na Tour. Roglič je zase ve svém týmu nyní zastíněn letošním vítězem žlutého závodu, Dánem Jonasem Vingegaardem, a mohl by tak dát přednost Giru. 

Samotný počet časovkářských kilometrů ale přichází s pořádným háčkem v podobě předposlední etapy. Přes protesty řady místních nechají úřady v okolí města Tarvisio vyasfaltovat prudký výstup k vesničce Monte Santo di Lussari, jejíž počátky se datují do 16. století. První čtyři kilometry po zatím nezpevněné "poutní cestě" měří okolo patnácti procent.

Horská časovka do vesničky Lussari tak bude patřit k tomu vůbec nejtěžšímu, co kdy cyklisté na Grand Tour jeli – takovými procenty se nemůže pyšnit ani španělské Anglirú či nedaleký Zoncolan. A organizátoři si jistě přejí, aby se právě v tomto svahu celý závod rozhodl – podobně, jako tomu bylo před dvěma lety na Tour de France při vítězství Tadeje Pogačara.

Zasněžené Tre Cime a památné Gaulovo Bondone

Dvacátá etapa bude vyvrcholením velmi těžkého závěrečného týdne, tak jak to na Giru bývá zvykem. Jen o den dříve přijde zřejmě královská etapa s přejezdem dolomitských průsmyků Campolongo, Valparola, Giau a s vrcholem na Tre Cime di Lavaredo, kam Giro dorazí deset let po slavném vítězství Vincenza Nibaliho.

Nibali, který před necelými dvěma týdny zakončil svou velmi úspěšnou kariéru, tehdy vyhrál ve velmi chladných podmínkách, kdy svahy na Tre Cime lemovaly sněhové bariéry. Ještě s horším počasím se ale musel půlstoletí před ním vypořádat Charly Gaul, který v roce 1956 vyhrál etapu s cílem na Monte Bondone, kam dorazil o osm minut před pelotonem.

Lucemburský šampion, který Giro vyhrál dvakrát a v roce 1958 triumfoval i na Tour, byl tehdy tak zmrzlý, že jeho zkřehlé tělo museli ze spárů jeho kola vysvobodit diváci v cíli etapy. Na Monte Bondone se peloton italského závodu vrátí po sedmnácti letech od triumfu domácího Ivana Bassa v ročníku 2006.

Právě tyto etapy by měly být, společně s třináctou "švýcarskou" etapou, v níž se přejede Cima Coppi (nejvyšší bod ročníku) v podobě Velkého Svatobernardského průsmyku (2469 metrů nad mořem), klíčové pro celkové pořadí Gira. Na vědomí bychom však měli brát i počasí, které si zahrálo třeba s průběhem loňského ročníku.

Zásadní horská etapa s cílem v Cortině d'Ampezzo musela být upravena a z vítězství Egana Bernala tehdy nedokázali organizátoři přinést žádné živé obrázky. Květen a sever Itálie, to může být poměrně nejisté spojení. Pokud však počasí dovolí, příští Giro by mohlo být značně ambiciózní a potenciálně i velmi atraktivní.

A není to jen zásluhou "severního" závěru ročníku. Už v sedmé etapě se bude v Apeninách stoupat na Gran Sasso d'Italia (Campo Imperatore), známé stoupání regionu Abruzzo. Zapomenout bychom neměli ani na to, že se i dle profilu nevýrazné etapy mohou díky stylu závodění stát taháky celého závodu. Tak jako letos čtrnáctá etapa s cílem v Turíně.

Ne nadarmo už trase ročníku 2023 dal dvojnásobný vítěz Alberto Contador deset hvězdiček z deseti možných.