Gerrans v závěru přetlačil Valverdeho a vyhrál stou La Doyenne

Ještě před startem poslední jarní klasiky přijal vybrané jezdce belgický král Filip – monarchovi byli představeni Alejandro Valverde, Rui Costa nebo skutečně místní favorit Philippe Gilbert. Král také sám poslal peloton, v němž nakonec chyběli Chris Froome (nenastoupil vinou infekce) i Carlos Betancur, na 260 km dlouhou trať. Záhy se utvořila skupina uprchlíků, ve které měly z větších stájí zastoupení Lampre, IAM Cycling a Cannondale. Odstup si šestice závodníků vytvořila obrovský – v některých místech se takřka dotkl 16 minut, postupně se však rozvolňoval.

100 kilometrů před cílem činilo manko pelotonu přibližně deset minut a schylovalo se k známým stoupáním Côte de Wanne a Côte de Stockeu. Mezitím však došlo ke kolizi, při níž mimo vozovku do trávy vyletěl Jan Bakelants, k zemi šel i Roman Kreuziger. Oba však ztratili jen pár sekund a byli schopni pokračovat v závodu dále (Bakelantse nakonec třicet kilometrů před cílem zastavil defekt), to však znovu neplatilo pro Andyho Schlecka – oficiální vysvětlení jeho týmu naznačovalo pokračující problémy s poraněným kolenem.

První skupina právě projížděla kolem sochy Eddyho Merckxe na vrcholu Côte de Stockeu, když se z pelotonu odpoutala dvojice stájových kolegů Tony Martin, Michal Kwiatkowski – druhý z jezdců byl pasován na jednoho z velkých favoritů, takže nástup takto daleko před cílem byl poněkud zvláštním rozhodnutím. Také se však oba brzy do bezpečí pelotonu navrátili a společně přejeli i nejdelší stoupání dne, 3,6 kilometru dlouhé Côte de la Haute-Levée. Problémy měl Joaquim Rodriguez, loňský druhý muž pořadí, který posléze odstoupil, naopak ataky zkoušeli francouzští jezdci. Pár minut po Rodriguezovi pak skončil závod i pro Costu – toho zastavil pád, z něhož vyšel s odřeninami.

Náskok uprchlíků byl v pasáži před ikonickým Côte de la Redoute už jen mírně nad dvěma minutami – o pacifikaci mužů na čele se snažily především týmy Europcar a Kreuzigerovo Tinkoff-Saxo. Zaútočil bretonský Warren Barguil a hnal se po silnici přes nápisy Phil, které tam nasprejovali kolemstojící diváci jako odkaz na Philippa Gilberta, který se v blízkém okolí narodil. I jeho útok však rychle ostatní závodníci neutralizovali. Třicet tři kilometrů před cílem se náskok nyní už jen vedoucí dvojice, a za pár chvil už samostatné jednotky Matteo Bono ze stáje Lampre, smrskl na rovnou minutu. Bono se poté stále už osamocen snažil, definitivní stopka však přišla 21 kilometrů před lutyšským cílem.

Zaútočila energická a co do výšky malinkatá dvojice Pozzovivo a Arredondo, která si ve stoupání vypracovala až dvacetisekundový náskok. Ztrátu dotahoval Samuel Sánchez, ne úplně se mu to však dařilo a rychle ho dorazila skupina s Kreuzigerem a Vincenzem Nibalim. Český jezdec byl na čele hodně aktivní a pomohl oba závodníky dostihnout jedenáct kilometrů před cílem, kdy už prořídlý peloton projížděl okolo fotbalového stadionu místního Standardu. Na cyklisty čekal závěrečný Côte de Saint-Nicolas.

Zaútočil Stefan Denifl, favorité vyčkávali. Pak vypálili Caruso s Pozzovivem a pole se za nimi začalo vařit. Spolu šli až do posledních stovek metrů, kdy je takřka dostihl Dan Martin – přicvakl se zezadu na Carusa a vjížděl za ním do závěrečné zatáčky před cílem. Vítězi minulého ročníku však v rozhodujícím místě podklouzlo kolo a šel k zemi – kolem něho se prohnali Valverde se Simonem Gerransem a přešli přes vyčerpaného Carusa. Více sil než hlavní favorit závodu Valverde však ve finiši našel jezdec stáje Orica Green-EDGE Gerrans a ta získla závěrečný jarní Monument. Kreuzigera časomíra zachytila jako sedmého, o místo před Gilbertem.