Degenkolb v těsném finiši flanderské klasiky předčil Démara se Saganem
Wevelgem - Podmračené počasí, úzké silnice vedoucí přes řadu památníků z 1. světové války a především ikonické stoupání po kluzkých kostkách na Kemmelberg: flanderská klasika Gent–Wevelgem slavila za účasti několika velkých hvězd osmdesát let svého trvání. S podmínkami 233 kilometrů dlouhého závodu se nejlépe vyrovnal John Degenkolb, který ve finiši předčil druhého Arnauda Démara a třetího Petera Sagana, který znovu nedosáhl na sprinterský triumf.
Závod měl jednoho velkého smolaře, kterým se nešťastně stal Ian Stannard ze stáje Sky – na úzké silnici, kde se stěží vejdou tři či čtyři cyklisté vedle sebe, zavadil kolem o jednoho z dalších cyklistů a spadl přímo do krajnice. Po následné rychlé hospitalizaci by však měl být v pořádku. V době jeho pádu (někdy 60 km před cílem) se před pelotonem pohybovala čtyřčlenná skupinka vedená především jezdcem Saxa Manuelem Boarem, která si držela zhruba dvouminutový odstup.
To však přirozeně žádnou podstatnou roli v závodu hrát nemělo, na Gent-Wevelgem se z velké většiny do finiše přiřítí menší skupina sprinterů, kteří bojují až na čáře o samotný výsledek. Boaro ze Saxa (stáje Alberta Contadora či Romana Kreuzigera) se nicméně držel – jako první přejel přes důležitý vrch Baneberg a osamocen se blížil ke klíčovému místu celého závodu, druhému stoupání na známý Kemmelberg. Za ním se v pelotonu padalo, prostorová stísněnost na silnici byla náročná na pozornost cyklistů.
Boarovi se poté skutečně povedlo jako první ze startovního pole přejet ikonický Kemmelberg, za ním však už začala "závodit" velká sprinterská esa jako Peter Sagan či Andre Greipel, kteří se tlačili dopředu. Všichni zvládli i tradičně nepříjemný a nebezpečný sjezd a jali se stíhat uprchlíka na čele Boara. Ten kapituloval relativně brzy ve chvíli, kdy jezdci atakovali dvoustý kilometr závodu, do cíle v městečku Wevelgem jich pak zbývalo ještě 35: všichni favorité (vítěz loňského ročníku Sagan, několika triumfy zde ověnčený Boonen, Cancellara či Thomas) na tom byli stejně, o tempo velké a pospolu sjeté skupiny se staral i Zdeněk Štybar.
Hodně vidět bylo BMC, přičemž především Silvan Dillier čeřil za tuto stáj situaci na čele první, zhruba čtyřicetičlenné skupiny. Cyklisté projížděli městem Ypres, nechvalně proslulým za 1. světové války, a přínosné bylo sledovat pokyny týmových manažerů: zatímco Saganův Cannondale měl přikázáno nesnažit se o tempo a odpočívat, stáje Lotto či Garmin tahaly za nitky. Slibný únik podnikl Dillier společně s Andrejem Amadorem a vynikajícím časovkářem Stijnem Devolderem, který se držel i díky počáteční nerozhodnosti pelotonu, zda stíhat či ne. Došlo k další kolizi, do níž se zapletla velká jména: ze hry byl Greipel, Tyler Farrar i Geraint Thomas, všichni adepti na přední místa.
Čtyři kilometry před cílem měla trojice uprchlíků (Dillier, Amador a Devolder) náskok 19 vteřin, jejich odstup se však začal hlavně díky aktivitě jezdců QuickStepu dramaticky zmenšovat. To už byli cyklisté v ulicích cílového města Wevelgem a peloton měl najednou uprchlíky na dohled: přibližoval se s každou stovkou metrů a nakonec se přes trojici na čele přehnal symbolicky pod bránou označující poslední kilometr. Čtyřicítka jezdců šla do hromadného finiše, v němž nejvíce přehledu a sil prokázal John Degenkolb: na čáře předčil jak třetího Sagana, tak druhého Arnauda Démara či vítěze Milán-San Remo Alexandra Kristoffa. Pátý skončil dvojnásobný vítěz závodu Tom Boonen.
Velké vítězství pro jezdce týmu Giant-Shimano a možná potvrzení slabší sprinterské formy Petera Sagana, který znovu nedosáhl na sprinterský triumf. V Belgii ho o něj připravil ze všeho nejvíc předčasný nástup, naopak vítěz Degenkolb si počkal na správný moment a vše mu vyšlo.
