Černý: Boj o růžový dres? Ten mě moc nebere. Soustředím se na sebe a svoje nohy
Jsou přímými účastníky závodu, z jeho průběhu ale spatří jen malou část. Zatímco se vepředu rozhoduje o růžovém dresu, většina jezdců bojuje na Giro d'Italia o pouhé přežití. V grupettu se v horských etapách nachází také Josef Černý. Jeden z dvojice českých závodníků přiznává, že souboj o pořadí příliš nesleduje. Více ho zajímá stav jeho, po dvou týdnech již notně bolavých, nohou.
Naplnilo Giro představy, které jste měl před startem?
Je to určitě nejtěžší závod, který jsem dosud jel. Jsem spokojený, jak to tu probíhá. Doufám, že to zvládnu až do Verony.
Musel jste řešit nějaké problémy během úvodních dvou týdnů?
Ne, necítil jsem se nemocný. Zánět ucha, který jsem měl na startu, po pár dnech odezněl, takže to také bylo v klidu. No a nohy bolí, ale to každého.
Jak dosavadní průběh Gira hodnotí ve vašem týmu CCC?
S naší kvalitou, se kterou jsme sem přijeli, jsme se předvedli dobře. Máme závodníka v top 20 průběžné klasifikace, s tím je vedení, myslím, spokojené.
Jak vše ovlivnila nejprve ztráta kapitána Laurense Ten Dama a poté i sprintera Jakuba Mareczka?
Laurense byla škoda – byl na tom dobře, ale měl pád. Udělal si něco se žebry, takže to nechtěl lámat přes koleno. Raději se připraví na další závody. U Kuby Mareczka bylo jasné, že kopce nepřejede, on je vyložený spurter. Všichni sprinteři vyjma Arnauda Démara a Pascala Ackermanna už odstoupili.
Jaký je teď plán pro další etapy a poslední týden, který bude opravdu hodně náročný?
Přežít to! Nějak to zvládnout a dojet až do Verony.
Z těch slavných kopců, které přijdou, máte obavy?
Při závodě jsem takhle dlouhé kopce ještě nejel. Takže uvidím, jak to bude probíhat. Vývoj asi hodně ovlivní počasí, takže jsem zvědavý, jak se s tím popereme. V tréninku jsem jel Mortirolo, což je prudký a těžký kopec.
Vy hodně času trávíte v grupettu. Jak to v něm vlastně chodí?
Máme instrukce z auta, ze kterého nám na každém kopci dávají průběžné časy, kolik ztrácíme. Ať víme, kolik můžeme ztratit a jak rychle musíme jet. Bylo to docela v pohodě, jsme schopni to takhle zvládnout. Měli jsme hodně velkou rezervu.
Jak vůbec sledujete závod o celkové pořadí, když jste během etapy často v úplně jiné skupině?
Vždy se to řeší v autobuse, ale já se podívám až na výsledky. Ale nějak mě to moc nebere, že bych se pozastavoval nad tím, že někomu došlo a řešil to. Spíš se dívám sám na sebe.
Máte svoje problémy a mezi ně souboj o růžový dres zkrátka nepatří.
Přesně tak.
Co vás teď čeká během volného dne?
Tady prší, takže půjdeme asi jen na hodinu nebo hodinu a půl na trenažér. A pak odpočinek, nějaká masáž... to co vždycky. Nechat odpočinout nohám a sedacím partiím. Aby se organismus trochu dal do pořádku před posledním týdnem.
Kolik vám ještě zbývá sil?
Já svoje nohy cítím jako už dlouho ne. Ale to je stejné pro každého. Nikdo nepřijede až do Verony s tím, že 'ty jo, to byl dobrý trénink'. Je to nejtěžší a nejdelší závod.
