Čeká jej týmová časovka, pak i silniční závod. Innsbruck si užiju, hlásí Kukrle

Hlavní hvězdou královéhradeckého Elkovu-Author, který stejně jako v posledních letech bral domácí silnice útokem, byl v letošní sezoně Josef Černý. Dvojnásobný mistr republiky z Plzně, kde v silničním závodě jezdci z Hradce Králové obsadili všechny tři stupínky pódia, si za své výkony dokonce vysloužil vstupenku na výsluní – místo ve stáji z WorldTour.

Skvělé Černého výkony – jako by si pětadvacetiletý závodník vzpomenul na své začátky v polském CCC, kam se nyní oklikou de facto vrací – by ale neměly zastínit fazonu jeho týmových kolegů. Alois Kaňkovský byl jako tradičně těžko porazitelný ve sprintech a nastřádal hned osm vítězství ve větších závodech.

Vedle něj se ale velmi dařilo i třiadvacetileté naději Elkovu-Author. Mohelnický rodák Michael Kukrle si ve stáji odkroutil svou třetí sezonu, v jejímž závěru si s klidem může říci: spoustu se mi toho povedlo. Posuďte sami: Kukrle se vypracoval v obávaného časovkáře (třetí místo na MČR) i univerzálního jezdce pro rovinu a kopce.

Že je v kopcovitém terénu jako doma, potvrdil na "své domácí" Czech Cycling Tour. I když Kukrle nikdy nebude vrchařskou blechou typu Jana Hirta nebo Karla Hníka, ukázal více než zřetelně, že se stoupání nebojí. Před domácím publikem ve Šternberku zakončil náročnou etapu, v níž jezdci nastoupali přes 4000 výškových metrů, pohledným vítězstvím.

"Ta etapa pro mě byla ideální. Kopce předtím sice byly velké, ale daleko od cíle. (Slavné stoupání) Ecce Homo začíná po kostkách – je to hodně prudké, asi na dvě minuty. To mi tolik nesedí, jenže potom přijde asi tři a půl kilometru v mírnějším stoupání. A to už mi jde víc," líčí mi po telefonu jen několik dnů před startem mistrovství světa.

"Tu kostkovanou část jsme vyjeli v pěti, mezi námi byl i Riccardo Zoidl. Hned jak jsme vyjeli z kostek, Zoidl nastoupil. V mírnějším stoupání nám o něco poodjel, ale my jsme si za ním drželi pořád stejný odstup. Ve sjezdu jsem si říkal, že to musím rozjet, abychom ho ještě dojeli. Rozspurtoval jsem to, zalehl ve sjezdu a urval jsem ty zbylé tři," pokračuje Kukrle.

Ve Šternberku, kde se v místní nemocnici před 23 lety narodil, vše vrcholilo sjezdem, samotný finiš pak byl na hlavním náměstí. A Kukrle se před diváky objevil jako první. "Začal jsem dojíždět Zoidla a na posledním kilometru jsem ho měl. Jel jsem doraz. Minul jsem ho, on mi skočil do háku, ale urval jsem ho ve dvou zatáčkách na kostkách," dodává.

"Takhle mi to sedí víc, než kdyby byl cíl někde na kopci," přemítá následně, když se od něj snažím zjistit, zda to bylo jeho nejcennější vítězství. Nakonec se dopracujeme k tomu, že ano – i když celkový triumf v závodě Okolo Jižních Čech není příliš pozadu. Sám si určitě dobře uvědomuje, jaký to je luxus. Takto vybírat si mohou jen ti nejlepší.

Moje úloha? Pomoci Romanovi

Byly to právě tyto výkony – ten šternberský či skvělé představení z jihočeské Kleti, na jejíž vrchol vystoupal jen čtyři vteřiny za vítězem –, které nakonec definitivně stvrdily Kukrleho pozvánku na světový šampionát. Když trenér Tomáš Konečný oznamoval šestičlennou nominaci pro silniční závod mužů, třiadvacetiletý cyklista v sestavě nechyběl.

"S Tomášem Konečným jsem v kontaktu nebyl, ale trochu jsem věřil, že bych se do týmu mohl mezi šest lidí vejít. Myslím, že jsem svou výkonnost prokázal a pan Konečný mě zná. Věřil jsem, že bych se nominovat mohl," říká Kukrle skromně. Bude to jeho druhé mistrovství – nepříliš úspěšný debut si odbyl mezi třiadvacítkáři na kontroverzním MS v Kataru.

"Tam to bylo úplně po rovině, docela technický okruh. To mi nesedělo, jak se zrychlovalo za každou zatáčkou. Teď by to mohlo být s tím kopcem lepší, přece jen v kopcích mi to jde nejlíp. Ale nevím vůbec, co můžu očekávat – tak dlouhý závod jsem ještě nikdy nejel. Profilově by mi to mělo určitě sedět víc," přemýšlí reprezentant české cyklistiky.

Konečného výběr má stejně jako před rokem jasného lídra. Výběr padl na logické jméno, dlouholetou oporu Romana Kreuzigera. "Moje úloha? Pomoci Romanovi. Ale ještě nic nevím, nemluvil jsem s ním ani s trenérem Konečným. Všechno si řekneme až v Innsbrucku, abychom byli připraveni na všechny varianty, jak se závod může vyvíjet," říká Kukrle.

Třeba bychom i některý z WorldTour týmů mohli porazit

Nenechte se ale zmást, silniční závod nebude jedinou příležitostí, jak na rakouských cestách vidět Michaela Kukrleho v akci. Spolu s pěti kolegy se totiž představí už na úvod programu v týmové časovce. Ta se letos jede ve stávající podobě naposledy: příští rok buď budou soutěžit národní týmy, anebo tato disciplína z programu zmizí.

Píše se ale teprve září 2018 a královéhradecký Elkov-Author změří na silnicích v okolí Innsbrucku síly s nejlepšími týmy světové cyklistiky. Vždyť na startu bude hned dvanáct týmů, které se mohou pyšnit licencí pro WorldTour. Rozpočtem, zázemím i technikou může česká stáj mezi elitou působit trochu jako chudý příbuzný…

… Ovšem i chudí příbuzní mají své cíle. Kukrlemu netrvá dlouho a už nastiňuje taktiku, se kterou chtějí spolu s týmovými parťáky uspět. Časovka má zvláštní profil: dlouho a dlouho jemně klesá, je to trochu jako falešná rovinka. Poté ale přijde klíčové místo. Velmi prudké tři kilometry, během nichž týmy nastoupají přes dvě stě výškových metrů. Nic jednoduchého.

"Máme takovou taktiku, že jsme tam čtyři, kteří dovedeme dobře přejet kopec. K tomu pojede i Vojtěch Hačecký s Aloisem Kaňkovským, kteří by měli jet po rovině nebo z mírného sjezdu. Taktika je taková, že v kopci zůstaneme ve čtyřech, a tak budeme muset dojet až do cíle," vysvětluje Kukrle. Je to bezesporu risk: právě čas čtvrtého se počítá jako výsledný.

Elkov-Author se ale před startem nebojí. Navíc, jak Kukrle záhy doplňuje, o trati a technice jízdy vědí královéhradečtí první poslední. "Docela jsme se na to připravovali, v Hradci Králové jsme měli třídenní kemp, kdy jsme nacvičovali jízdu ve skupině na časovkářských kolech. Měli jsme to i s odběrem laktátů, abychom věděli, jak to pak máme jet," popisuje.

Česká šestice, v níž kromě zmíněných jmen figurují ještě Černý, český časovkářský mistr mezi třiadvacítkáři Jakub Otruba a zkušený matador Jan Bárta, tedy určitě nic nepodcenila. Na co to ale může ve finále stačit? Příprava je jedna věc, nohy zocelené WorldTour, které k tomu všemu ještě šlapají na elitních speciálech, jsou tou druhou.

"Nevíme asi úplně, co od toho můžeme čekat – s kým se tak můžeme srovnávat," přiznává Kukrle. "Ale myslím si, že bychom třeba i některý z WorldTour týmů mohli porazit. Vím, že startují i kontinentální rakouské týmy a Dukla Banská Bystrica. Všechny tyto týmy bychom snad měli porazit. Ty lepší týmy, to nedokážu říct," míní český cyklista.  

V Elkovu-Author jsem spokojený

Kukrle si Innsbrucku užije dosyta: odlétá během čtvrtka a v rakouském městě, které ještě lépe než cyklisté znají příznivci zimních sportů, stráví dobrých deset dnů. "Počítám s tím, že v Innsbrucku zůstanu po týmové časovce celý týden, takže si ten okruh i závěrečné stoupání určitě projedu víckrát než jednou," vypočítává.

Nadcházející týdenní program bude tradiční ozdobou celého cyklistického roku. Rozdá se pěkná várka duhových dresů, medaile se budou houpat na krcích závodníků a závodnic. Až ale příští neděli dojedou do cíle muži z kategorie elite, nastane najednou o to výraznější ticho. Show bude u konce – nastane čas jet domů.

Pro Kukrleho bude konec mistrovství zároveň koncem sezony, žádné další závody naplánované nemá. Vezme si měsíc volna, než se pozvolna znovu pustí do práce (cyklistický rytmus je nemilosrdný). Napadá mě, jestli jej i v příštím roce uvidíme ve svítivých barvách Elkovu-Author. Rychle přisvědčuje, že ano.

"Nabídky žádné nemám, s panem (Vladimírem) Vávrou už jsme domluvení, že zůstanu. Zázemí mi vyhovuje, přes zimu budeme mít dobrou přípravu v teple ve Španělsku. Tým funguje a musím říct, že jsem v něm spokojený. Navíc jsme měli slušný závodní program, což by mělo být stejné i příští rok," věří třiadvacetiletý závodník.

Elkov-Author je stabilní českou jedničkou a závodníci jezdící v královéhradeckých barvách patří do domácí špičky. Michael Kukrle náleží k těm mladým cyklistům, kteří budou v příštích letech tvořit budoucnost českého silničního sportu. A cesta trpělivého vývoje se už mnohým jeho předchůdcům bohatě vyplatila.