Muhammad Ali: Chytrý motýl, který bodal jako včela
Phoenix – Tímto originálním výrokem popsal svůj styl boxování Muhammad Ali, dříve známý pod svým původním jménem Cassius Clay. Jeho osobitý přístup v ringu i mimo něj mu přinesl mnoho úspěchů a slávy. Třikrát se stal profesionálním mistrem světa v těžké váze a triumf slavil také na olympiádě v Římě v roce 1960. Řadí se mezi nejslavnější, ale i nejkontroverznější sportovce historie. Po 32letém boji s Parkinsonovou nemocí zemřel ve věku 74 let.
"Viděli jste někdy boxera, který by byl tak chytrý jako já? Já jsem doktor filozofie boxu. Já dělám z boxu zážitek, já z něj dělám celosvětovou záležitost. Jsem ten nejlepší, nejsilnější a nejchytřejší boxer, který kdy vstoupil do ringu," prohlašoval sebevědomě Ali, jenž si vysloužil přezdívku Největší a kromě tvrdých ran ničil své soupeře i psychicky.
Z 61 zápasů mezi profesionály jich vyhrál 56 a pouze pětkrát odešel poražen. Amatérský ring opustil po triumfu na OH 1960 v Římě s bilancí 100 vítězství a pěti proher. Zatímco v ringu udivoval výjimečnou rychlostí a skvělým postřehem, veřejnost často šokoval svou nevyzpytatelností. Krátce po zisku prvního mistrovského pásu v roce 1964 přešel na muslimskou víru a změnil si jméno z Cassius Clay na Muhammad Ali. O tři roky později zase odmítl vstoupit do armády a jít bojovat do války ve Vietnamu, neboť jako muslim odmítal účast v každé válce, která se nevede v Alláhově jméně.
Z obdivovaného sportovce se rázem stal "zbabělý černoch", byl mu odebrán titul a hrozilo mu pětileté vězení. Tam nakonec díky právníkům neskončil, ale přišel o boxerskou licenci. K boxu se vrátil až v roce 1970, kdy Nejvyšší soud USA rozsudek zrušil. Mezitím Ali objížděl Spojené státy, vysvětloval své důvody nejet do Vietnamu a kázal o hrdosti černých. Stačil nazpívat i několik gramofonových desek.
V březnu 1971 utrpěl Ali v "bitvě století" proti úřadujícímu šampionovi Joeu Frazierovi svou první porážku po 31 výhrách. V říjnu 1974 však v dalším slavném duelu knokautoval George Foremana a vrátil se na trůn. Definitivně o titul mistra světa přišel v roce 1980 a po další prohře o rok později svou kariéru ukončil. Ještě před tím proslul i jako sportovní diplomat, když přesvědčoval africké sportovce k bojkotu olympiády v Moskvě.
Na začátku 80. let u Aliho lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, s níž vydržel bojovat 32 let. Navzdory svému postižení se nestranil veřejnosti. Na OH 1996 v Atlantě za velkého jásotu publika zapálil olympijský oheň, o tři roky později ho zase obecenstvo zasypalo růžemi, když doprovázel svou dceru Lailu k premiéře v ženském ringu. Kromě ní měl čtyřikrát ženatý Ali ještě dalších šest dcer a dva syny.
Na veřejnosti se Ali ukázal ještě v roce 2012 při zahájení olympiády v Londýně, poté už žil spíše v ústraní. V posledních dvou letech byl opakovaně hospitalizován. Zřejmě naposled prezentoval své názory loni v prosinci, když kritizoval uchazeče o republikánskou kandidaturu na amerického prezidenta Donalda Trumpa za jeho protimuslimské výroky.
Aliho život i kariéra se staly námětem mnoha knih i filmů, má dokonce vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. V roce 1999 ho renomovaný časopis Sports Illustrated vyhlásil nejlepším sportovcem století, ovládl i řadu obdobných boxerských anket.
