Kickboxerka Ptáčková získala černý pás a říká: Jsem natvrdlá, ale nakonec vynikám
S bojovými sporty začala hlavně kvůli šikaně na škole a dotáhla to až na černý pás v disciplíně hand-to-hand combat. Jak sama Martina Ptáčková říká, talent prý sice nemá na nic, když ale dře, může nakonec převýšit v dovednostech i ostatní. "Baví mě se překonávat," tvrdí.
Disciplína hand-to-hand combat patří mezi vůbec ty nejagresivnější a nejtěžší bojové sporty a systémy na světě. Úplně původně vznikla v ruské armádě a podobá se bitce na ulici, ve které neplatí prakticky žádná pravidla.
Na černý pás, tedy největší úroveň dovednosti, v ní dosáhly pouze tři ženy. A mezi nimi jen jediná Evropanka. Ptáčková má vedle toho i osm titulů mistryně světa.
"Učíme se techniky, které dokážou člověku hodně ublížit, ale i lehčí, že člověka omráčíme, zastavíme, ale tolik mu neublížíme. Kdybychom se jen bránili, bude na to pohlíženo hodně těžce. Ten, kdo dělá bojové sporty a umění, se musí umět ovládat a vědět, jak technika funguje," říká v rozhovoru pro ČT sport.
Černý pás má ve dvaadvaceti letech a zásluhy přikládá hlavně otci a jeho tvrdé výchově. "Je to díky mým trenérům, hlavně tátovi, který je hodně přísný a nepáral se s námi. Ve škole jsem měla problémy, byla jsem šikanovaná, to vás taky zocelí. Nevypadám na to, ale mám velkou sílu, když chci," ujišťuje.
Bojové sporty dělá od svých osmi let. "A černý pás je to nejlepší, čeho jsem v kariéře dosáhla. Bylo to něco naprosto nového. Ne že bych to nečekala, ale nevěděla jsem, jestli to klapne. Bylo to těžký," tvrdí Ptáčková.
Testování na dosaženou nejvyšší metu trvá čtyři dny. Zápasník musí projít fyzickými a psychickými testy, ukázat svou techniku boje a taktiku. "Musí se umět ubránit a reagovat na vymyšlené situace."
Právě psychický tlak je podle Ptáčkové to nejtěžší, s čím si člověk musí poradit. Následného hodnocení se účastní celá řada lidí. "Rozhodčí, trenéři všech států, které se tím zabývají, hodnotí to funkcionáři, ředitelé svazů. Je jich tam strašně moc," líčí.
Přes úspěchy si myslí, že když se po ní něco chce, je "natvrdlá". "Když jsem byla malá, bylo to dost drsný. Děti běžely doprava, já doleva. Brácha by to dosvědčil."
Právě s bratrem Josefem často trénuje. "Když mi něco vysvětluje, moc to nechápu a musím si to pořád opakovat a trénovat. Nemám talent vůbec na nic, musím se to naučit, ale pak jsem třeba lepší než ostatní. Baví mě se překonávat. Nerada něco vzdávám, to si pak řeknu, že vám ukážu."
