Frajer v ringu, frajer ve vzduchu. Život boxera Jakše byl jako kometa
Plný tvrdých úderů od soupeřů i osudu, takový byl život Viléma "Vildy" Jakše. Stal se jedním z nejúspěšnějších boxerů své doby. "Český lev, který se neohroženě bije," stálo v dobových titulcích. Jakšovo jméno bylo za první republiky pojmem. Talentovaný boxer s bojovným srdcem a rychlýma nohama patřil mezi největší československé sportovní hvězdy. V roce 1935 dokonce Jakš sahal po titulu profesionálního mistra světa ve střední váze. Jeho bojovná nátura jej za války zavedla do řad britského Královského letectva. To se mu však stalo osudným.
Jakš, který se narodil 25. dubna 1910, dával už jako školák přednost boxu v bratčické sokolovně nedaleko Brna a poté, co v 15 letech přišel do Prahy za strýcem na vyučení čalouníkem, začal navštěvovat nuselský klub Český lev.
Tam i v dalších nuselských klubech se Jakš vypracoval mezi nejlepší amatéry. Vyhrál mistrovství Československé republiky a dostal se do reprezentace. Brzy si ho vyhlédli i manažeři. S penězi z profesionálního ringu se tak mohl vymanit z nuzných poměrů. "Celá rodina se asi musela hodně ohánět, aby se uživila," říká historik Lukáš Kratochvíl.
Rodině Jakšových nepřála přízeň osudu. Otec padl už v první světové válce v roce 1916, Vildův bratr Jožka pak zahynul v Mauthausenu. Mladý boxer tak mohl příbuzným finančně pomáhat.
Ale taky musel zamířit na vojenskou službu. Nastoupil k 5. leteckému pluku a uniforma předurčila jeho osud za druhé světové války. "Byl to normálně prezenčně sloužící voják. Narukoval jako příslušník pozemního personálu. Pak odcházel do zálohy věnovat se opět profesionálnímu boxu," popisuje letecký historik Jiří Rajlich.
Na jaře 1932 přestoupil mezi profesionály a v letech 1933 až 1936 byl mistrem Československa ve střední váze. Objevoval se na titulních stránkách časopisů, byl výborný společník, líbil se ženám, prožil několik románků s filmovými herečkami.
V květnu 1935 se po těžce vybojovaném vítězství nad Španělem Alvarem Santosem postavil mistru světa Marcelu Thilovi v jeho domovské Paříži, v předposledním 14. kole ale raději hodil Jakšův manažer do ringu ručník a ukončil tak neuvěřitelnou šňůru 28 utkání bez porážky. Československý rozhlas zápas přenášel živou reportáží.
"Jakšův manažer Krassowski chtěl hodit ručník do ringu již ve 13. kole, jenže se zachytil o jeden z popruhů, takže oficiálně házel až ve 14. kole," dodává Kratochvíl.
Poklonu Jakšovi složil i sám Thil. "je to skvělý šermíř pěstmi, má před sebou krásnou budoucnost," prohlásil. "Thil vyhrál oprávněně. Tenkrát vydržet 14. kol byl úspěch. Jakšovo vystoupení bylo v prvorepublikovém tisku hodnoceno velice kladně," uvedl Kratochvíl.
Na konci roku 1935 prohrál dva zápasy, o rok později další čtyři, k tomu se přidaly problémy s Českou boxerskou unií. V závěru roku 1936 skončila Jakšova profesionální kariéra. Poté zamířil do civilu a následně znovu do uniformy.
Jakš patřil mezi první letce, kteří se od září 1940 podíleli na bombardovací ofenzivě. Stal se členem 311. bombardovací perutě. Dokonce si vysloužil válečný kříž, v červenci 1941 ale s létáním i kvůli zranění skončil a stal se z něj zbrojní instruktor. V létě 1943 se přihlásil zpátky do aktivní služby. Nemohl prý vydržet pomluvy, že je zbabělý. Onoho srpnového dne ale posádku jeho letounu Liberator nad Biskajským zálivem překvapila skupina německých dálkových stíhaček Messerschmitt Bf 110.
A proti nim neměl osamocený Liberator šanci. V chladných vodách Atlantiku se tak před 75 lety, 21. srpna 1943, uzavřel život muže, který v dobách své slávy dokázal naplno vychutnávat život. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. "Vilda byl veselý chlapík, ve 30. letech byl v Praze celebrita," vzpomínal Ivan Hodáč, bratr herečky Nataši Gollové.
Krátce před válkou třeba Jakš chodil se slavnou maďarskou herečkou Käthy Nagyovou, v té době usazenou ve Francii, která ho marně lákala k sobě na Riviéru, on dal ale přednost službě v RAF.
Jakšovým životem se o půl století později inspiroval režisér Jaroslav Soukup při natáčení filmu Pěsti ve tmě. Šampionovi se v něm víc než podobá hlavní postava Vilda Jakub v podání Marka Vašuta. Snímek dostal v roce 1987 cenu Zlatá mušle pro nejlepší film, která je udílena na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu, který se koná od roku 1953.
"Film stál přes 10 milionů korun, což byla na tu dobu mimořádná suma," vzpomíná Soukup, který chtěl zejména přiblížit atmosféru prvorepublikového sportu. "Jakš nebyl jen sportovec, byl bonviván, to se objevilo v našem filmu. Nechtěli jsme ale točit životopis Vildy Jakše," dodává Soukup.
