V únoru bude skeletonistka Anna Fernstädtová na olympijských hrách patřit do okruhu adeptek na cenný kov. Na posledním mistrovství světa v Lake Placid vybojovala bronz a i v této sezoně Světového poháru ukazuje svou špičkovou formu, v Siguldě skončila druhá. Cítí, že by potřebovala ještě o něco náročnější olympijskou trať. Hlavně by si přála rychlejší nohy a zázračný materiál. Se stresem z cukrovky se už naučila pracovat, popsala v rozhovoru pro Sport 2025.
Boby a skeleton
Přání před olympijskými hrami? Rychlejší nohy a zázračný materiál, říká Fernstädtová
14 minut
Rozhovor s Annou Fernstädtovou pro Sport 2025
Čtyřletý cyklus vrcholí a Fernstädtová si za poslední léta prošla nesnadným obdobím. Byla jí diagnostikována cukrovka prvního typu. „Výkon to určitě ovlivňuje, bylo to vidět na prvních dvou sezonách,“ připustila.
„Limituje to, nemůžete se stravovat jak jiní.“ Ve skeletonu rozhodují nejmenší detaily a s onemocněním je všechno složitější. „Inzulín moc nepomáhá. Nemůžu moc jíst, musím si držet váhu, ale zase potřebuju energii, ale když si dám sacharidy, potřebuju víc inzulínu a z toho se dobře přibírá,“ popsala problém začarovaného kruhu Fernstädtová.
Chtělo to čas. V minulém ročníku Světového poháru už se česká reprezentantka naučila s problémy sžívat. „Formu jsem měla lepší celý rok než ty předcházející sezony. Tam jsem se hrabala v cukrovce, byla jsem z toho vystresovaná. Stres odpadl, mohla jsem se víc soustředit jen na závod, a ne na cukrovku.“
Drápky, vlákna, rytmus
Fernstädtová nikdy neoplývala rychlými starty. Uvědomuje si, že rozhoduje každá drobnost. „Mít dobrou techniku na startu je hodně důležité.“ Základem je kvalitní letní příprava. „Teď to musíme jen udržovat.“
„Běh na ledu je úplně něco jiného než sprint na tartanu. Rozdíl je v tom, jak chytnete drápky, náskok, pak první dva kroky. Musí to všechno ladit a dostat se do rytmu. Když má někdo rychlá vlákna, má to jednodušší. Já to moc nemám, takže si musíme hlídat detaily,“ přiblížila devětadvacetiletá česká skeletonistka.
8 minut
Závěr závodu skeletonistek s bronzovou Annou Fernstädtovou
Je trať v Cortině až moc lehká?
Fernstädtová na bronzovém mistrovství světa prokázala, co jí svědčí. Jednoznačně náročné dráhy. „Trať v Lake Placid je jedna z mých nejoblíbenějších, je těžká, jiní chybují.“
„Jsou dráhy, kde jdou zatáčky rychle za sebou, jsou tam těžké nájezdy a výjezdy. V Lake Placid je jich hodně, čtyři nebo pět zatáček, na kterých záleží, abyste zrychlili,“ popsala pražská rodačka.
„Vyhovuje mi, když musím na saních pracovat a mít všechny zatáčky v pořádku,“ zdůraznila.
Na začátku této sezony si vyzkoušela v závodě i olympijské ledové koryto. Jedna desetina sekundy jí chyběla k šestému místu. „Trať je dobrá, start je krátký. Těžké zatáčky jsou nahoře, což mi vyhovuje. Radši tak než naopak,“ shrnula.
Přece jen by si ale představovala ještě o kus náročnější podmínky. „Zatáčky jsou hodně rytmické. První půlka je technická, ale dole jen tak jedete a trošku něco děláte a nějak to vyjde. Potřebovala bych jednu nebo dvě zatáčky, kde můžete něco pokazit.“
A největší úskalí nové dráhy v italském středisku? „Dvojka, čtyřka, přejezd z devítky do desítky a pak ještě čtrnáctka. Čtyřka je fakt složitá,“ popsala Fernstädtová.