Fernstädtová už si s cukrovkou poradí sama a plánuje přípravu
Tisíce zpráv si vyměnila skeletonistka Anna Fernstädtová se svojí lékařkou během olympijských her v Pekingu. Do Číny odjela krátce poté, co zjistila, že má cukrovku prvního typu, a potřebovala rady, jak se chovat. V olympijské soutěži skončila sedmá, s čímž je s odstupem času spokojená. Nyní už si dokáže hlídat hladinu cukru v krvi sama, v kariéře pokračuje a těší se, co dokáže, když má svůj zdravotní stav pod kontrolou.
Fernstädtová se celou uplynulou sezonu potýkala s únavou. Po posledním závodu Světového poháru ve Svatém Mořici zamířila na vyšetření a v nemocnici v Šumperku a v pražském IKEMu strávila čtyři dny. Resumé znělo, že má cukrovku prvního typu, stejně jako její otec.
"Kariéra ani nebyla moc ohrožená, protože taťka taky byl vrcholový sportovec, takže vím, že to jde. Jen jsem věděla, že to znamená každodenní omezení," řekla pětadvacetiletá skeletonistka. Ačkoli olympiáda začínala necelých čtrnáct dnů po diagnóze, neuvažovala, že by do Pekingu nejela. "Neměla jsem myšlenky, že nechci jet. A nakonec to klaplo."
Na dráze v Jen-čchingu byla po dvou jízdách dokonce na dohled stupňů vítězů. Nakonec skončila sedmá, nejlépe v sezoně. "Můžu být spokojená, byly tam chyby, ale celkově dobré."
Naučila se píchat si inzulin a měřit si sacharidy. "Už si poradím sama, to je příjemnější," řekla. Nejvíce jí vadí, že se nemůže najíst hned. "Ale musím si spočítat hodnoty, píchnout si inzulin a pak chvilku čekat. Je to proces, ale jinak můžu jíst a dělat všechno, co se mi chce."
Nyní má volno, za měsíc se vrhne znovu do přípravy. Pod vedením atletického trenéra Josefa Andrleho zkusí dál zrychlit, dál spolupracuje s Rakušany a s kanadským skeletonovým koučem Jeffem Painem.
