Voborníková je sedmá na světě a říká: Nepředstavila bych si, že toho jsem schopná dosáhnout
I kdyby už Tereza Voborníková na mistrovství světa nezajela žádný lepší výsledek, bude spokojená s tím, co v německém Oberhofu dokázala. Díky sedmému místu ve stíhacím závodě si vylepšila životní maximum. Pomohla jí podpora rodičů u tratě, a přestože jí o čtyři vteřiny uteklo rozšířené pódium, nijak toho nelitovala. Přímé přenosy z MS v biatlonu sledujte na ČT sport a ČT sport Plus.
"Pro mě je i to sedmé místo krásné. Absolutně bych si nepředstavila, že toho jsem schopná vůbec dosáhnout. Zvláště tady na mistrovství světa. Přestože je to sedmé místo, je to pro mě super výsledek," řekla Voborníková.
Zatímco po 18. místě ve sprintu si posteskla, že netrefila poslední terč, nyní minula jen dvě rány při položkách vleže. V závěrečných "stojkách" byla bezchybná.
"Jak při první, tak i ve druhé stojce jsem se na poslední ránu vždy trochu zastavila a chtěla se vyvarovat chyby. Byla jsem ale také ráda, že jsem vůbec nějaký terč viděla. Soustředila jsem se, abych je rozeznala, a tím pádem jsem se nemusela tak zaměřovat, že bych měla poslední ránu zase nějak odsápnout," narážela Voborníková na mlhu, která v Oberhofu padla.
Střílení ve specifických, avšak pro Oberhof typických podmínkách, pro ni nebylo snadné. "Ty stojky zase tak náročné nebyly, protože terč je trochu větší a člověk ho vidí lépe. Vleže jsem ale střílela téměř stereotypně, že jsem najela a vystřelila. Bylo to fakt náročné," řekla. Jednou i zvedla hlavu, aby věděla, které terče jí ještě zbývají.
I po poslední položce se udržela v početné skupině o páté místo a v závěru ustála nápor řady soupeřek.
"Věděla jsem, že když zůstanu v té skupince, mohlo by to nějak slušně dopadnout. Nechtěla jsem, aby mě hlavně někdo předjel zezadu. A že jsem se místo toho ještě posunula, to už vůbec nechápu," řekla s úsměvem Voborníková.
Dvojnásobné juniorské mistryni světa pomohlo před MS i soustředění ve vysoké nadmořské výšce a účast na mistrovství Evropy v Lenzerheide. "Myslím, že z toho těžím, že jsem strávila tři týdny ve výšce a teď se mi tady v nížině jezdí dobře," podotkla Voborníková.
V Oberhofu jí fandili i rodiče. Dosud byli vždy na tribuně, ale dnes se přesunuli na trať a povzbuzovali ji v nejprudším kopci.
"Musím říct, že taťku vnímám vždycky. Fandí mi a vždy slyším, že mě osloví jménem. Ten jeho hlas poznám, takže z toho mám vždycky radost a nakopne mě to dál," uvedla Voborníková. Po dnešku už ale rodiče musí jet domů.
Talentovaná závodnice posouvá na šampionátu životní maxima a věří, že se jí bude dařit dál. Zároveň ji ale úspěchy uklidnily.
"Jsem ráda, že jsem to takhle načasovala. I kdyby se už žádný závod nepovedl, tak to, co jsem si tu dokázala, je pro mě nad očekávání. Budu chtít takové výkony podat i v dalších závodech, ale když se to nepovede, tak už se to nepovede," uvedla.
Za životní výsledek se odmění sladkostí. Příští týden čeká Voborníkovou na mistrovství ještě vytrvalostní závod, štafeta a blízko je i účasti v závodě s hromadným startem. V něm by se představila poprvé v kariéře.
"Vytyčila jsem si takový cíl, že bych byla strašně moc spokojená, kdyby se mi alespoň jednou podařilo v této sezoně do hromaďáku dostat, a teď k tomu mám nakročeno. Doufám, že to třeba klapne. Nedokážu říct, jaký ten příští týden bude. Chtěla bych hlavně zůstat zdravá, protože jsem se dočetla, že tu spousta závodnic s něčím marodí," dodala Voborníková.
