Sprintu v Kontiolahti vládl opět Bö, tentokrát ale starší Tarjei. Krčmář byl desátý

Dlouhé roky ve Světovém poháru platilo jasné a pevné pravidlo. Pokud se norští bratři Böové potkají na stupních vítězů po některém z individuálních závodů, mladší a slavnější z dua Johannes Thingnes bral vždy cennější kov a na svého sourozence koukal z vyššího stupínku.

Každá série ale jednou končí a ta böovská byla uťata ve sprintu na 10 kilometrů v Kontiolahti.

Dvaatřicetiletý Tarjei to navíc vzal z gruntu. Když už mladšího bráchu porazit, tak ve všem. Lepší byl na střelnici, kde ani jednou nechyboval, zatímco Johannes, jenž kraloval sprintu v Kontiolahti čtyři dny zpět, musel na jedno trestné kolo. Navíc překvapivě zajel i lepší čas v běžecké části.

Sečteno podtrženo. Tarjei absolvoval desetikilometrovou trať ze všech startujících v nejlepším čase a ve Světovém poháru dosáhl na výhru poprvé od sprintu ve švédském Östersundu v sezoně 2017/18. Navíc se skalpem mladšího bratra.

"Byl to skvělý závod. Když jsem sestřelil poslední terč a zjistil, že mám na Johannese solidní náskok, věděl jsem, že toto bude můj den," pochvaloval si Tarjei a přiznal, že byl ze skalpu sourozence příjemně překvapený.

"Upřímně jsem nečekal, že ho porazím. Ale jednou to muselo přijít a dnešek patřil mně. Brácha už má navíc vítězství spoustu, takže mi jedno mohl přenechat," dodal s úsměvem.

Mezi oba sourozence se navíc dokázal vklínit ještě jeden závodník. Stříbro vybojoval Němec Arnd Peiffer, jenž byl podobně jako Tarjei na střelnici bezchybný, jenže na běžkách se mu tolik nevedlo a na Nora ztratil v cíli 13,9 sekundy. Bronzový Johannes za vítězem zaostal o 29,4 vteřiny.

Krčmář opět pálil přesně, Moravcovi tentokrát střelnice nesedla

Do nejlepší desítky se i v třetím závodě sezony dostal jeden z Čechů. Tentokrát to ale nebyl Ondřej Moravec, jenž se přitom v předchozím sprintu i vytrvalostnímm závodě vždy do Top 10 vmáčkl.

Zkušeného reprezentanta však v tomto případě zradila střelba. Na ležce minul jednou, což by ještě nebyl takový problém. Hlavní kámen úrazu přišel však ve stojce. Moravec nechal za sebou hned dva terče, což znamenalo dalších 300 metrů navíc a výraznou ztrátu na soupeře.

"Špatné. Jediné pozitivum byl běh, jinak na zbytek musím zapomenout. Jedna chyba na ležce se stane, jsem člověk. Stoják však byl asi bez koncentrace a šlo o zbytečné rány. Podmínky určitě nebyly na dvě velké chyby," uznal v cíli Moravec, jenž bral až sedmačtyřicátou příčku a poprvé v sezoně zůstal bez bodu.

Štafetu v nejlepší desítce tak předal Michalu Krčmářovi. Devětadvacetiletý závodník opět ukázal, že je na tom na začátku ročníku skvěle. Ve sprintu sestřelil všech deset terčů a z dosavadních osmi střeleckých položek v sezoně minul jen jednou. "Jsem spokojený, že to tam padá. Nejsou to ale svižné položky jako v létě. Je to střílení na jistotu. Uvidíme, jak se vyvine sezona," popsal.

V běhu na nejlepšího ale Krčmář ztratil téměř minutu, s čímž už tolik spokojený nebyl. "Na trati to zatím není ode mě ono. Jedu, kam tělo pustí. Už je alespoň vidět, že se rozjíždí. Rychlost přichází, což je pozitivní ukazatel," narážel na fakt, že nejpomalejší čas měl na začátku a v průběhu sprintu se zrychloval.

Vůbec nejrychlejší ze všech byl pak v závěrečných padesáti metrech, což mu pomohlo při těsných rozdílech k desáté příčce. V elitní desítce skončil naposledy v lednu, kdy byl devátý v závodě s hromadným startem v Oberhofu. "Michal zaslouží pochvalu. Jako jediný závod zvládl a jsem rád, že tam je. Chce to střelbu jenom zrychlit," řekl trenér Ondřej Rybář.

Bilanci jako Moravec měl také Jakub Štvrtecký, jenž obsadil osmačtyřicátou pozici. Tomáš Krupčík minul jen dvakrát, a to ve stojce, jenže běžecky nestačil a byl osmapadesátý. Jediným Čechem, který se nedostal do stíhačky, byl Adam Václavík, jenž za postupovou šedesátkou zaostal o dvě místa.

"Z výkonu ostatních kluků jsem zklamaný. Obecně se nám to nepovedlo. Pokud takto budeme střílet, nemůžeme konkurovat nejužší špičce," dodal Rybář.