Šéftrenér Rybář o Koukalové i nastupující generaci: Výsledky se dají překonat vždycky
Postaví-li vedle sebe minulou a probíhající sezonu, výsledkově je to z českého pohledu rozdíl značný. Pořád ale není nic ztraceno. Šéftrenér biatlonové reprezentce Ondřej Rybář si je vědom faktu, že nejvíc toho na svém hřbetě dosud "odtáhla" Gabriela Koukalová. Jenže ta už několik měsíců bojuje s bolestí lýtek a není jisté, jakým směrem se budou věci ubírat. Pořád je ovšem v týmu několik jmen, na která by měl být spoleh, v olympijské sezoně dvojnásob. Ostatně, jak to vypadá s novými tvářemi u biatlonistů? Rybář doufá, že silná generace opět přijde. A co všechno dalšího ještě v rozhovoru pro ČT sport řekl?
O uplynulé sezoně Gabriely Koukalové:
Od olympiády v Soči stoupala výš a výš. Vrcholem bylo loňské mistrovství světa. To byla nádherná sezona, která vygradovala titulem mistryně světa. Neřekl bych, že to bylo výrazné zlepšení, ale běžecky a střelecky si dokázala držet vysoký standard. S tím přichází sebedůvěra.
Byla vidět její vyzrálost a s každým rokem a úspěchem osobnost zraje. Gábina dokázala, že ve sprintu měla nervy pevné, udržela se na uzdě a dokázala si střelit nulu, která ji posunula dopředu. Povedlo se jí soustředit na mistrovství, to mělo prioritu. A myslím, že udělala dobře.
O výkonech Ondřeje Moravce:
Jeho největší devizou je střelecká vyrovnanost. Střelec par excellence (to naposledy ukázal na biatlonové exhibici v Německu, kde s Evou Puskarčíkovou zajel druhé místo, pozn. red.). Když je ve formě, tak skoro nechybuje. Má ohromnou stabilitu hlavně v poloze ve stoje. To ukázal na olympiádě v Soči. Navíc patří k naším běžecky dobře připraveným závodníkům. Když se mu ale nedaří, je to pak těžší, hlavně v pozici trenéra. Nervozita přichází, on ví, jak to udělat, ale laboruje s tím.
O vzestupu Michala Krčmáře:
To je kouzelné sledovat. Když přišel z juniorů, koukal na tyhle matadory: Ondru, Jardu Soukupa. On byl proti nim o třídu jinde. Michal jde dopředu nádherně a docela rychle šel mezi elitu. Bylo užasné, že se mu povedlo dostat na podium (v Ruhpoldingu byl ve stíhacím závodě třetí, pozn. red.). Je to závodník, který dokáže být částečně i showman. Pokud se mu bude dařit, úspěchy s tím budou přicházet.
O smůle Michala Šlesingra:
Přál bych si, aby to byl jeho vrchol sezony. On je takový smolař. Hlavní akce, na které se hodně těšil - mistrovství světa v Novém Městě na Moravě (byl nemocný, pozn red.), olympijské hry v Soči (nejel stíhačku, na štafetu marodil, pozn. red.)... V Kontiolahti na MS měl výbornou střeleckou formu. Ale pak přijde nervozita na střelnici a čím je starší, tím si přidělává vrásky. Byl bych rád, kdyby v téhle olympijské sezoně hodil všechno za hlavu, aby byl připraven závodit o podium.
O stírání rozdílů:
Kdo biatlon sleduje, vidí, že konkurence se přibližuje a rozdíly jsou malé. Je to o vteřinkách. Je to jako klasické lyžování. K tomu tam máte čas a uspěšnost střelby, kdo to střelí rychleji, zase se posune. Je to vysoký standard, kdo je schopen opakovat výsledky.
O nastupující biatlonové generaci:
Výsledky se dají vždycky překonat. Ta nynější generace je výborná. Povedlo se celé čtyři roky od Soči. Je to sedm let růstu biatolnu. A vždycky je tam někdo doplní - Krčmář, Puskarčíková. Pořád se drží generace, kterou budeme muset někdy vyměnit. Já doufám, že v tom potěru se najde tak silná geneace, že nám zase bude dělat dva olympijské cykly radost, jako dělala tahle.
Nechtěl bych říct, že se úspěchy nebudou opakovat. Doufáme, že se třeba někdo najde. Gabriela byla ta osoba, která držela biatlon, když se někomu nevedlo. Ona byla tou stálicí, kde se jí vedlo v závodech průběžně a když ne, zaskočil někdo další. To se krásně doplňovalo a v tom bylo to kouzlo.
O českých výsledcích v nové sezoně, které zůstaly hluboko za očekáváním:
Nebylo to pro nás tak, jak bychom si představovali. Největší rána je to, že Gábina, která dělala celý olympijský cyklus radost, se nemůže postavit na start. To určitě rána pro český biatlon je. Když vám vypadne někdo, kdo dokáže pravidelně jezdit do desítky, být na podiu s četností každého Světovýho poháru, tak to znát musí být, o tom se nedá pochybovat.
Tak to ve sportu je. Je to neštastná shoda všech náhod. Pro zranění si sportovec nejde přímo, přijde to a je těžké se s tím srovnat. V olympijské sezoně to je těžké nejen pro ni, ale i pro tým. Budu věřit, že se to dá do kupy a vrátí se do startovního pole a prodá to, co natrénovala.
O vyhlídkách Koukalové na olympijské hry v Koreji:
V médiích to bylo hrozně proprané. Přičin potíží tam může být strašně moc. Diagnóza je "chronické přetížení achillovky", což má vliv i na lýtkové svaly. Je hrozně těžké se z toho dostat. Varianty byly dvě - trénovat a u toho zkusit rehabilitaci, druhá byla dát tomu oddych, až tělo naskočí do svého režimu a přestane jeden problém evokovat další.
Bylo to těžké rozhodování. Ta první cesta nebyla ta, která by tomu pomohla, jak jsme si mysleli. Ale i kdyby Gábina (Koukalová oznámí své rozhodnutí zúčastnit se OH v polovině ledna, pozn. red.) musela sezonu přerušit, Hry by byly ztracené. Snaha zachránit je, byl pokus - a úplně se nepovedl.
