Pětkrát do kopců, za chybu tvrdá minuta. Co čekat od biatlonistek v nejdelším závodu?

Nejlépe zajela poslední vytrvalostní závod v Ruhpoldingu Tereza Voborníková. Po bezchybné střelbě byla jedenáctá. Teď navíc měla čas nabrat síly, neboť ve sprintu po čtyřech trestných kolech obsadila až 71. místo a nedělní stíhačku mohla sledovat pouze jako divačka.

"Předtím jsem měla pár pěkných závodů a bohužel jsme si to vyžrala zrovna tady. To jsem si absolutně nepřála, ale zpátky to už nevezmu," posteskla si Voborníková po zpackaném pátečním sprintu, ve kterém doplatila na proměnlivé podmínky na střelnici.

Mírnou naději lze spatřovat ve vzestupné výkonnostní trajektorii po Novém roce a jejím momentálním rozpoložení. "I tady jsem se cítila dobře, takže mě mrzí, že jsem to v tom sprintu neprodala," uvedla.

Vinou nepodařeného sprintu teď musí Voborníková, pokud chce pomýšlet na start v závodu s hromadným startem, zaútočit na umístění v nejlepší desítce. Podobně jsou na tom i další Češky.

Jislová prokázala střeleckou formu ve stíhačce – na rozdíl rovněž od nepříliš vydařeného sprintu. A střelba je základ pro úspěch i v nejdelší disciplíně. "Tím jsem si udělala radost. Ten sprint byl opravdu nepříjemný. Vím, že mám na to střílet líp, a jsem ráda, že jsem to ukázala," poznamenala.

Na rozdíl od Voborníkové absolvuje plný program. "Volno tu není, máme každý druhý den závod a čeká nás individuál, což je nejtěžší závod. Snažím se být fakt v úsporném režimu a nemyslet na to, že budu muset jet pětkrát ten dlouhý kopec," poukázala Jislová na výšlap pojmenovaný poeticky Gasparin Dream.

O patnáctikilometrovém distančním potýkání se říká, že je to především střelecká soutěž. To ovšem v současnosti příliš nenahrává Lucii Charvátové, která ve sprintu minula čtyři terče a ve stíhacím závodě musela dokonce na osm trestných kol.

S nástrahami palby v Roland Areně se ne a ne srovnat. "Se střelnicí se tu moc nekamarádím. Je to kvůli dlouhému sjezdu před ní. Mám rozklepané nohy, nejsou v tempu," zkusila se přiblížit svůj problém.

Nutno ovšem dodat, že tenhle druh závodu i ona umí zajet kvalitně, v prvním zkráceném individuálu této sezony v Kontiolahti byla Charvátová s třemi trestnými minutami druhou nejlepší českou závodnicí.

Jednu závodní položku si v Lenzerheide při svém debutu na mistrovství světa zkusila Kristýna Otcovská. Pohříchu pouze jednu, neboť po ležce nedokončila sprint.

"Měla tu malinko střevní problémy, takže je možné, že to s tím souvisí. Uvidíme, jak na tom bude do dalších závodů," uvedl po pátečním klání trenér Lukáš Dostál.

Přidá Jeanmonnotová další čistý dlouhý závod?

První zkrácený vytrvalostní závod v Kontiolahti i ten druhý plnohodnotný v Ruhpoldingu vyhrála Lou Jeanmonnotová. Čtyřicet ran přesných – věru povedené. S momentální devadesátiprocentní úspěšností jistě patří mezi největší kandidátky na titul. Ale totéž se dá říct i o většině jejich reprezentačních kolegyň. Justine Braisazová Bouchetová tenhle areál prostě miluje, Julia Simonová chce odčinit dřívější nezdary.

Ale řádí tu už dvojnásobná medailistka a další skvělá střelkyně Němka Franziska Preussová, v závětří číhají Švédky, domácí hvězda Lena Häckiová Grossová, která měla dvakráte medaili na dosah, či vynikající Finka Suvi Minkkinenová, kterou chválila i její legendární předchůdkyně Kaisa Mäkäräinenová.

A hlavně individuál je snad předem nejméně čitelný závod ze všech. O překvapení v něm není většinou nouze. Zvláště když se jede v téměř 1400 metrech nad mořem. Poslední střelecké položky vestoje dokonale prověří odolnost a připravenost.